Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Boon a Krystal z Ďáblovy studánky

2.6.2013 - sutinový trenink ve Šmolovech :) Pár fotek najdete zde

                                                

25.5.2013 - naše brigáda se prezentovala na Leteckém dni v Čáslavi :) Součástí byla i ukázka záchranářského výcviku. U našeho stánku bylo celý den plno - zájem veřejnosti byl obdivuhodný. Fotečky z této velké akce najdete zde a zde.

      

 

18.5.2013 - naše brigáda pořádala v Hradci Králové zkoušky ZZZ a ZTV1. Všichni zkoušku splnili :) My s Boonem jsme složili ZTV1, což je již 4. záchranářská zkouška 1. stupně :) Na těchto zkouškách jsme měli již nové uniformy ;) Fotky ze zkoušek najdete zde a zde.

                                                

 

4.5.2013 - Krakonošův dogtreking 2013 - náš první oficiální dogtrek a to v kategorii MID OPEN 40 KM. Na tuhle akcičku s námi vyrazila Zuzka s Joyem a Markéta s Kofeinem - obě z naší brigády ;) Ač jsme se nejdříve drželi pospolu, tak jsme se postupně rozdělili - přeci jen každá z nás měla jiné tempo. Trasa vedla přenádherným Podkrkonoším - přes Zvičinu, Miletín a Lázně Bělohrad jsme se vrátili zpět do Pecky, odkud byl start. Malinko jsme si zašli a tak naše trasa měřila 44km a trvala nám 10 hodin 50 minut :) Tentokrát se to obešlo bez puchýřů, ale bolavé koleno (které bolelo po celou dobu) mi z posledních 4 km udělalo opravdové peklo :( ale došli jsme a to byl můj cíl ;) Bez focení se to neobešlo, tak se můžete juknout zde a zde.

                     

      

27. - 28.4.2013 - sutinové soustředění ZBKHK v areálu bývalé firmy Vitka Brněnec. Fotodokumentaci      z celého víkendu jsou zde.

                                 

 

 

15. - 16.4.2013 - bláznivý nápad jít za kamarádkou na Seč pěšky, se stal skutečností....tam a zpátky jsme ušli 62 km a trvalo nám to celkem 16 hodin :) Do cíle (domů) nám však chybělo nezdolaných 10 km, které už pro bolest z puchýřů nešlo dojít...doma jsme totálně odpadli. I přesto to byl skvělý trek se super zážitky ;) Fotečky z cesty najdete zde

                                                   

 

23.2.2013 - dorazila štěněčí návštěva - Lenka s Laurou a Hanka se Samíkem :) Fotečky zde

                             

 

13.1.2013 - první letošní trenink se uskutečnil za sice slunečného, ale silně mrazivého dne v Druhanově. Sešlo se nás opravdu hodně a tak krom rozkoukávání se nových psíků mezi námi, běžel trenink jako na drátku ;) Foto zde

 

24.11.2012 - naše brigáda pořádala zkoušky ZZZ a ZTV1 v Hradci Králové. Fotky ze zkoušek jsou zde

                            

 

2. - 4.11.2012 - Na pozvání přátel z Liberecké brigády jsme vyrazili na výcvikový víkend do Hradčan u Mimoně :) Na programu byl trenink ploch a sutin (budovy na nedalekém letišti). Po tomto víkendu jsme zase o spoustu zkušeností chytřejší ;) Fotky jsou zde

                                     

15.10.2012 - Celodenní pěší výlet na Melechov nám zabral celý den a ušli jsme 30 km. Foto z cesty zde

                           

  

1.10.2012 - Nějak nás začalo bavit courání po okolí :) a tak jsme si vyrazili směr Lipnice nad Sázavou. Fotečky najdete zde

                                          

 

29.7. - 4.8.2012 - Ve výcvikovém táboře na Spáleništi u Lipna proběhl LVT naší brigády. V průběhu týdne jsme se věnovali poslušnostem a speciálním pracem ať už na sutině nebo na vodě. Předposlední den tábora proběhly zkoušky ZZZ a ZZP1. Všichni zkoušku složili :) Juchů, Krystálek má ZZZ :-* Fotky najdete zde, zde a zde

                                      

 

 

25. - 27.6.2012 Tento víkend jsme měli soustředění u vodní nádrže Rozkoš. Počasí se vydařilo :) Potrenovali jsme jak speciální vodní práce, tak plošné vyhledávání a i na poslušnosti a dovednosti došlo ;) Fotky z tohoto víkendu najdete zde :)

 

23.6.2012 - Naše brigáda (ZBKHK) měla ukázku záchranářského výcviku na akci Open Skies for handicapped konané na letišti v Hradci Králové. Několik psovodů se za odměnu proletělo se psy v Andule (přesné označení neznám) a ostatní bez psů v CASA C-295M - 0455. Krásná akce a zážitků mnoho :) Fotky najdete zde a zde :)   

                                  

 

5.5.2012 Po dlouhé době jsme byli potrenovat ve mlýně v Hostačově - no, dost se to tam změnilo...

21. - 22.4.2012 Sutinový víkend v Brněnci společně s KZJ Brno. Foto zde, zde a zde ;)

                              

7.4.2012 Sutinový trenink v Josefově u Jaroměře

                               

28.3.2012 Ráno raníčko jsem pobalila nejnutnější věci, nějaký ten kousek mňamky pro sebe a pesany a vyrazili jsme do 12 km vzdálené Sluneční zátoky, kam jezdil na tábory Jaroslav Foglar. Celou dobu jsme šli po proudu podél řeky Sázavy, prošli cípem Přírodního parku Melechov a Přírodní rezervací Stvořidla. Posázaví je prostě nádherné a tak jsem cestu řádně zdokumentovala :) Boon celou dobu běhal jako o život a nesčetněkrát se koupal v Sázavě ;) Krystálek smočil kožich jen jednou a poslední 3 km se mi už pletl pod nohy, přeci jen to bylo na jeho krátké nožičky hodně cupitání.Tempo jsem musela nasadit trošku svižnější , to abychom ve Vilémovicích stihly čugálu :) Cesta nám trvala 3 hoďky a tak byl i čas na vyzkoušení GPS a pokochání se ve Sluneční zátoce ;)

Odpolko jsme autem dojeli na cvičák na kratičkou poslušnost a dovednost.Trošku jsme na poslušnost přes zimu dlabali a tak je nejvyšší čas zase začít s pravidelným treninkem :) Dneska jsme to ale vzali hodně vlažně ;) Krystálek dva přímáčky na ležící osobu a Boon kratičkou chůzi u nohy a vysoký žebřík.

24.3.2012 Sutinový trenink v ČKD v Hradci Králové. Díky velkému množství různých schodů to byl pro Boona náročnější terén, ale zvládl to :) Krystálek měl díky malým zkušenostem problém s pohybem ve tmě, ale přežil to bez újmy na těle ;) a díky čumáčku osoby dohledal. Cizí terén, nové situace - těch není nikdy dost ;)

10.3.2012 Námi plánovaný sutinový trenink v Montrazu bohužel nevyšel a tak jsme trenovali plošné vyhledání u vodárny.

26.2.2012 Poslední měsíc nám treninky časově nevycházely a tak jsme si při první příležitosti odskočili do Hradce Králové Na plachtu na plošný trenink. U nás chumelilo, ale v HK nás přivítalo sluníčko a jarní počasí.      Po období netrénování byli Boon i Krysáček správně natěšení. Na jedné straně byl terén hustý a na druhé travnatý, za to samá mulda. Boon v obou terénech pracoval spolehlivě i s vysíláním do směrů a se značením bez kontaktu s figurantem :) Krystálek se v pro něj špatně prostupném terénu nechtěl ode mě moc vzdalovat a neustále byl obalen větvičkami, ale v travnatém terénu běhal na velké vzdálenosti a pracoval téměř samostaně a s podstatně větším elánem :) Celý trenink byl fajn - byla jsem ráda, že jsme se jeli ;)

11.2.2012 Místo lenošení jsme vyrazili na dvouhodinovou couračku po okolí ;)

29.1.2012 Konečně trošku víc sněhu na to, abychom vyrazili na lavinový trenink. Od každého jsme si zopakovali něco. Boon vysílačku na sáňky malinko pozapomněl, ale chůze ve stopě lyžaře a předměty byly naprosto super. Předměty hledal uvážlivě, bez zbytečného lítání a s nízkým nosem ;) a nalezené předměty mi přinesl i s předsednutím :D jo, jo, tohle zahřeje ;) 

15.1.2012 Naladěni z minulého týdne jsme opět měli možnost potrenovat v Montrazu :) Je potřeba využít "špatného počasí" dokud to jde, protože jen co se oteplí, tak se asi ve firmě bude pracovat neustále.

7.1.2012 První letošní trenink na sebe nenechal dlouho čekat :) Pavel domluvil možnost treninku v areálu závodu Montraz v Dolní Březince. Všichni jsme se moc těšili  (ostatně jako vždy) a byli zvědaví jaké prostory k treninku nám areál poskytne. Pro mojí sutinami zasaženou dušičku to byla jednoznačně budova na výrobu panelů ;) Nové prostory, prašno, průvan, spousta spodních i výškových úkrytů, roštové schody pro Boona na trenink jako dělané, prostě nebylo co dodat :) Krásné prostory a super trenink. Rozhodně jsme tu nebyli naposledy ;)

1.1.2012 K dnešní mu dni jsme ze ZBK Vysočina přestoupili do ZBK královéhradeckého kraje :)

31.12.2011 Poslední trenink letošního roku jsme strávili na letišti v Hradci Králové. Z mrazivého rána se vyklubal slunečný den :) A začali jsme velmi dobře. Boon mi při venčení skočil do křoví mezi 2 srny. Každá se rozeběhla na jinou stranu a tak Boon jen koukal z jedné na druhou. Okamžitě jsem ho přivolala a bez zaváhání přiběhl. Hurá!!! Jen škoda, že jsem neměla žádnou odměnu - srnky jsem tam opravdu nečekala. Jinak to byl náš premierový trenink v neznámém prostředí bez známého počtu osob, což mi dost rozhodilo nervíky a tím jsem nepříznivě ovlivnila práci psa. Všechno je ale jednou poprvé a tak jen čas ukáže, zda zkušenosti právě nabyté budeme schopni v budoucnu využít ;)

listopad 2011 Lucka dala z fotek za poslední rok dohromady album s názvem: Figurant (psovod) "v tísni" aneb kam všude je možné strčit figurku ;)

27.11.2011 Dnešní trenink se přesunul k vodárně do Opatovic. Na plánu byly plochy - teda nás popravdě nijak neberou, ale přímáků v Boonově případě na upuštění páry není nikdy dost ;) o to lépe se pak trenuje bezkontaktní značení. Krysáček je zase na plochy moc malý a tak mu sebemenší hromádka větviček dělá problémy - většinou si je přinese zamuchlané v kožichu. A tak jsem figurovala :)

19.11.2011 Brzkého stmívání jsme tentokrát využili k "nočnímu" treninku. Pro psy dosti známý terén nebyl po tmě to samé co ve dne, ale rozhodně jim známost místa v málo frekventovaných trenincích v noci mnohé usnadnila. Pro kluky byl večer s baterkama jedno velké dobrodružství, jen do figurování se vůbec nehrnuli. Vůbec jsem se jim nedivila - být na půdě, kde bylo ticho jako v hrobě a tak slyšet tlukot vlastního srdce, se mi 10 minut zdála neskutečná věčnost ;) Po dnešním treninku jsme zase o několik zkušeností bohatší ;)

5.11.2011 Dnes jsme s Boonem složili zkoušku ZZP1 ( zkoušku záchranných prací 1. stupně). Poslušnosti se konaly na cvičišti výcvikového střediska Obalovna ( ZBK Vysočina), speciální práce pak na nedalekém zámku v Červené Řečici. Lucce a Pavlovi děkuji za podporu a dokumentaci z celé akce. Samozřejmě děkuji všem, kteří nám pomáhali s přípravou ;)

29.10.2011 Dnes jsme se na treninku (stop, ploch a sutin) snad poprvé sešli všichni místní psovodi zabývající se záchranářským výcvikem. Skupinka 10 psovodů a 14 psů si samozřejmě vyžádala zdokumentování :D 

15.10.2011 Po dlouhé době s námi jely děti na trenink a tak vzhledem k raním mrazíkům jsme se uchýlili do kravína v Druhanově. Zapojily jsme je do treninku nejen jako psovody, ale i jako figuranty, což se jim ohromně líbilo :D Foto zde.

10.9.2011 Další trenink v Druhanově tentokrát zaměřený na nové úkryty - když něco zajímavého najdem, šup s tím do kravína ;) Foto zde.

27.8.2011 Na treninku v Druhanově jsme se sešli v hojném počtu i s hosty ze ZBK Libereckého kraje. S Boonem a Krystalem jsem převážně využila neznámé figuranty. Dopolední vedro jsme strávili treninkem v kravíně, za mírného ochlazení velký babinec poobědval před kravínem a až velká zima nás odpoledne vyhnala k nám na teplý čaj a mňamky u kterých jsme brebentily ( jak je nám podobné ) jen a jen o psech ;) Foto z treninku zde a zde :)

18. - 21.8. 2011 V rámci přípravy na ZZP1 jsem se s Boonem zúčastnila sutinového soustředění ZBK Pardubického kraje ve Šlapanově. Každý den se trenovalo někde. A jelikož Boon nejvíce řeší schody ( které jsem mu ve štěněcím věku v domě bohužel zakazovala ) a nestabilní materiál, zaměřili jsme se převážně na pohyb v cizích prostorech. Pod vodní nádrží Hubenov to byly hlavně roštové schody, akustika a vlhko, ve špecharu v Květinově dřevěné schody a hromady zrní, tudíš sucho a prašno. Na zámku v Kvaseticích prohledával větší část objektu bez problémů. Po dvou dnech psíci dostali odměnu v podobě hromadného koupání, které moc dobře nedopadlo. Boon se popral s jedním psem a bohužel to odnesl majitel psa, který do toho chumlu strčil ruce. Bylo to nepříjemné, ale zkušenost obrovská. Poslední den jsme trenovali na zámku v Pohledu, kde jsme trenovali na půdě pohyb po dřevěných prknech. Jak to jen bylo možné, Boon seskočil na klenby a běhal pod podlahou. Ve sklepech jsme se zaměřili na pohyb po tmě a dohledávání osob, což díky klenbám nebylo nic jednoduchého. Uteklo to jako voda a díky kolegům z Pardubické brigády jsme strávili skvělý prodloužený víkend, ze kterého jsme si odvezli spoustu cenných zkušeností. Děkujeme :)

30.7.2011 Na Nemojáku nedaleko naší základny se konal Český pohár vodních prací dle ZVP3 a zkoušky ZVP2. Jako člen pořádající organizace jsem vypomáhala jako pomocník na člunu. Po celý den se bylo na co dívat :) Jen teplota 12°C a téměř celodenní déšť nabyly nijak příjemné.

16.7.2011 Dnes jsem s Boonem složila zkoušku ZVP1 ( zkoušku vodních prací 1. stupně). Zkoušky se konaly v Kroměříži.

Všem, ktěří nám pomáhali s treninkem na tuto zkoušku moc děkuju :)

2. - 6.7.2011 V této době jsme se účastnili vodního výcviku ZBK Královéhradeckého Kraje na Kachličce. V sobotu jsme postavili stany a plni nadšení hurá k vodě trenovat. Ještě, že tak. Večer už bylo citelně chladněji a lilo jako z konve. Nedělní dopoledne jsme strávili ve stanu s přemýšlením, zda to nezabalíme, protože lilo stále hodně a teplota se během poledne pohybovala stále kolem 8°C. Na vodní trenink neměl nikdo z nás ani pomyšlení a tak jsme naložili pesany a vyrazili do Druhanova do kravína na sutinový trenink.  Po treninku jsme udělali malou zastávku u nás doma na zahřátí se čajem a povzbuzení kávou. Teplá sprcha přišla taky vhod :) Následující dny už bylo počasí podstatně lepší a tak jsme rána věnovali stopám a odpoledne treninku vodních prací. My s Boonem jsme dolaďovali poslední detaily před ZVP1, která nás čeká za 14 dní v Kroměříži. Snad poctivou přípravu zúročíme ;)

22.6.2011 Konečně naše parta vyrazila na vodní výcvik k rybníku u Malčína. Děti jely s námi :) Zvládl se trenink, vydovádět děti a pěkně si zaplavat ;)

27.3.2011 Vyrazili jsme na trenink na Prokopku. Tentokrát jsem vzala s sebou i Krystala :) Jako vždycky jsem se tam těšila - tam je prostě na co :) a počasí nám vyloženě přálo. Sešli jsme se v menším počtu a to bylo ideální. Boonovi při posledním treninku na Prokopce dělaly problémy převážně vyčnívající dráty a pohyb na nestabilním materiálu. Tentokrát s tím takový problém neměl, ale nějaké to zaváhání přeci jen bylo. Krysáček se s tímto terénem seznamoval - bylo mu naprosto šumák, po čem se pohybuje, ale překočit půl metrovou zídku, za kterou neviděl, problém byl. Ale překonal to bez mojí fyzické pomoci -  prostě frajer :)Trenink jsem u obou zaměřila hlavně na pohyb v terénu - takže pouze přímá označení s odběhnutím. Jen jednou měl Boon lehký úkryt bez předchozího vizuálního kontaktu s figurantem. Oba pracovali nad moje očekávání úžasně :) Po treninku jsme se asi hoďku zdrželi a celý objekt  prošli. Jestli to stihneme, ráda bych sem ještě někdy chtěla zajela potrenovat - díky zkušenostem, které tady získávám a díky skvělým kolegům to vždycky stojí za to jet takovou dálinu :) 

23.3.2011 Boon už je zcela zdravý, tak jsme se vrhly na stopy a poslušnost.Včera měl Bon jen takovou lehoučkou stopu, ale dneska měl 2 hodiny starou stopu na hlíně a stopoval naprosto úžasně :)  Krysáček měl taky stopičku, ale jen asi 80 kroků :) Na poslušnost jsem si vzala pomocníka klikr - po nastudování metodiky jsem s prvními výsledky spokojená, hlavně u Krystala, kdy úplně nový cvik tvarováním zvládl po dvou seriích. S Boonem to asi tak lehce nepůjde, ale to ukáže až čas.

11.3.2011 Tak Boon dostal antib. ještě na dalších 14 dní - takže volnější režim stále pokračuje. Už je ale nukleární až moc, takže kromě kratších procházek jsme po chvilkách začali na zahradě trénovat nové cviky poslušnosti. S Krystálkem jsem ve středu byla na stopě a v neděli ho beru na trenink do ploch. A poslušnost...ta se s ním cvičí jedna báseň :)

28.2.2011 Boon omarodil. Po několika podrobných vyšetřeních naštěstí nic vážného - zánět močových cest. Nasazená antib. by měla zabrat a holé břicho taky zaroste. Už aby byl zase nukleární :)

17.2.2011 Ve výcvikovém středisku Spáleniště jsem s Boonem sloužila zkoušku ZLP1 (zkouška lavinových prací 1.stupně) 

4.2.2011 Přidala jsem odkazy na stránky našich přátel a známých 

1.1.2011 K dnešnímu dni jsme byli s Boonem po ročním čekatelství přijati za členy ZBK kraje Vysočina cheeky


prosinec 2010 Sněhu je všude habaděj což jsou ideální podmínky na lavinový výcvik. Takže jde se na to wink
23.10.2010 Dnes jsem s Krystálkem složila zkoušku ZOPlaugh. S Boonem nám zkouška ZPU1 opět nevyšlaangry , ale ze 16 bodů za stopu mám obrovskou radostlaugh
 
08.08.2010  Ve výcvikovém středisku Obalovna jsem s Boonem složila zkoušku RH-E/FL dle IRO ( mezinárodní ZŘ pro záchranné psy ) 
 
11.07.2010 Dnes jsme se s Boonem zúčastnily Voříškiády v Polné. V kategorii psů bez PP nad 40 cm se Boon umístil na 5. místě  Dostali jsme diplom a dobrůtku pro Boona. Posuzovatelem byla stejně jako vloni Šimona Drábková. Akce byla velmi dobře organizovaná a atmosféra byla skvělá. Díky velkému vedru jsme bohužel vyrazili domů ještě před koncem akce. I tak byli oba pesani vyřízení. Celé odpoledne spali doma na dlažbě a chladili se.
 
01.07.2010 Ve výcvikovém středisku Spáleniště jsem s Boonem složila zkoušku ZZZ ( zkoušku záchranné způsobilosti)
 
22.06.2010 Dnes je Krystálkovi 1 rok :-) a Boonovi budou v pátek už roky 3 . Nějak rychle to utíká, ale hlavně že jim zdravíčko slouží a jsou u nás spokojení ( doufám :-)). Pro každého máme dobroty a v lednici piškotovotvarohový dortík. To si smlsnou...
 
16.03.2010 Aktualizovala jsem sekci Naši přátelé.
 
15.03.2010 Upravila jsem údaje v sekci Kontakt. Také jsem přidala odkaz na stránečky našeho kamaráda Ernyho (Cane corso) Marušky Burianové.
 
14.03.2010 Ráno jsme vyrazili na cvičák. Ještě před začátkem psí školy jsem si udělali poslušnost na vodítku (konečně na place pod klubovnou - kvůli velkému množství sněhu se tam cvičit nedalo). Byla jsem mile překvapená, protože ta byla vždycky horší než bez vodítka. Oční kontakt, rychlé obraty na místě a některé překážky byly dokonalé. Jenže po povelu "lehni" následoval strašně utrápený pohled( alias největší chudinka na světě), který říkal:" No a to si jako mám lehnout do toho bahna? Co když se nastydnu? Nechceš si to rozmyslet?" Tohle mně prostě vytáčí!  Přitlačit ho ihned k zemi mi jaksi dělalo problém, ale když chci, tak je po mém vždycky. Je fakt, že bylo hnusný počasí a nebylo mi zrovna nejlíp ( leze na mně nejakej kykyrys), takže dobrá nálada jaksi vzala za své. Trochu jsem si jí napravila při kousání. Boona to totiž nesmírně baví. Jen během zimního období jaksi zlenivěl, což bylo na jeho akčnosti jasně vidět. Ale to se dalo čekat. Já tu kondičku taky budu muset nabrat. Domů jsem myslela, že nedolezu - bolel mě celý člověk, byl mi chvilku hic a pak zase zima, z nosu mi teklo jak z vodovodu. Po obědě jsem zalezla do postele. Doufám, že budu co nevidět ok. Jinak Boon celé odpoledne prospal.
 
13.03.2010 Nebudete tomu věřit, ale konečně se mi podařilo vytvořit banner  a dokonce funkční !!! Teď, když už vím jak na to, tak se mi to zdá opravdu jednoduché. Banner je vložený na úvodní stránce a v sekci odkazů, kde je zároveň uvedený i zdrojový kód. Pokud si ho budete chtít dát na stránky, tak dejte vědět, abych si mohla přidat já Vás.
 
Na zítřek je naplánované první jarní kousání. Moc se těším, protože teď přes zimu je to takové jednotvárné. Jen ty sněhánky už by mohly přestat padat - už bych ráda vyrazila na stopu. Doufám, že se letos dočkám. Jsem totiž zvědavá na Boona, jak na tom se stopou po zimní pauze bude ( snad to nezapomněl...).
 
08.03.2010 Změnila jsem úvodní fotografie Boona a Krystálka. No a trochu jsem si hrála s barevným provedením stránek. Tak trošičku ztrpení, nějak jsem se v tom zamotala.
 
leden,únor 2010 V tomto období se toho díky sněhu moc dělat nedalo. Pořádně se nedalo jít ani do přírody na procházku. Občas jsme zašli na cvičák, ale tam se dalo cvičit jen na příjezdové cestě. Kromě poslušnosti jsme trénovali vyhledání aportu různých předmětů. Jenže s Boonem je to nuda. I když jsme ani jeden nevěděli, kde předmět je, Boon běžel prostě na jisto. A to byly předměty pod sněhem a umístěny tak, aby k nim přímo nevedla stopa. Takhle našel na cvičáku i kamrádčin ztracený míček - jak kdyby věděl, kde je. Je to prostě můj šikula.
Taky jsem vytáhla běžky! Boon mi po nich sice šlapal, ale hlavně, že šel za mnou. Tím, že jsem na nich spoustu let nestála, se mi taky podařilo ztratit rovnováhu. No a to byla pro Boona hrozná psina. Tak jsme se pěkně vyblbli. Jenže já pak nemohla vstát - hlídala jsem si totiž čepici, po který Boon hrozně prahnul. Další sežranou čepici už bych asi nepřežila.
 
01.01.2010 Dnešním dnem jsem se s Boonem stala čekatelem na členství v Záchranné brigádě kynologů kraje Vysočina
 

 
29.12.2009 Do fotogalerie jsem přidala fotky ze Závodu KK Telč dle ZPU1 konaném v říjnu na Obalovně a fotečky z Krystálkova seznamování se sněhem. 
 
12.12.2009  Tak jsme se s Matějem dočkali. Sice nachumelilo, ale kromě větru bylo přijatelné počasí. Srandazávod mohl začít. Nastoupilo 15 psovodů a 16 psů. Časově měřitelné disciplíny zapisovala Hanka Malčiková ( Lhotská) a to: aport volný, pes piškoťák, test inteligence a běh pána a psa. Bodovací disciplíny posuzovala Jitka Krupičková st. a to: aport buřtu, chůze u nohy na niti a neobvyklá dovednost. Veškeré dění fotografovala Jana Přívozníková a natáčel Jirka Veselý. Celé odpoledne jsme se smáli - kdybych měla vše popsat, tak mi upadnou prsty. Ale ze všeho asi bylo nejzábavnější aportování buřtu. Někteří psi překvapili a buřta donesli a jiní ( jako Boon ) nezklamali a buřta sežrali na místě dopadu. Kromě cen čekalo na závěr na všechny překvapení. Jelikož to byl Mikulášský srandazávod ceny závodníkům předával Mikuláš s čertem. Pár psů se mohlo zbláznit, když čert zarachotil řetězem a to už jsem viděla i na Matějovi, že se to bez slziček neobejde ( byl už taky hodně unavený - závod totiž trval skoro 4 hodiny ). Po celou dobu závodu se nestalo, že by se nějací psi poprali, což bylo naprosto skvělé. Bylo vyhlášeno celkové pořadí všech závodníků a z každé disciplíny byl ohodnocen nejlepší výkon. Byl zde udělen diplom i za nejmladšího účastníka a nejstaršího účastníka v nejlepších letech. Po rozdání cen se všichni rozcházeli s úsměvem na tvářích a to pro nás, jenž jsme to připravovali, byla ta největší odměna. Příští rok se určitě bude konat 2. ročník Mikulášského srandazávodu. Až budu mít k dispozici fotky, přidám je do fotogalerie.
 
VÝSLEDKOVÁ LISTINA MIKULÁŠSKÉHO SRANDAZÁVODU:
 
Celkové pořadí: 1. místo.....Pavel Filippi + Frogy ( 73 bodů z 90 možných)
                        2. místo.....Míša Hokeová + Boon ( 71 )                    ...  to jsme my!!!
                        3. místo.....Jitka Krupičková + Hetty ( 69 )
                        4. p.Slavík + Lety ( 61 )
                         5. Jana Dobrá + Aura (59)
                          6. p.Říha + Ryk ( 58 )
                         7. Eva Drahozalová + Gábinka (57 )
                         8. Jana Dobrá + Adi ( 55 )
                         9. Kája Holubová + Argo ( 53 )
                        10. Pepík Choutka + Basco ( 51 )
                       11. p. Šmídová + Lord ( 50 )
                             Petr Pejchar + Brit ( 50 )
                     12. Matěj Hoke + Mersinka ( 49 )              ...   moje sluníčko!!!
                      13. Jitka Rosičková + Árny ( 45 )
                       14. Šárka Hrůzová + Faja ( 33 )
 
Nejlepší výkon v disciplíně:
 
Aport buřtu ..... Matěj Hoke + Mersínka ( v buřtu nebyla jediná dírka od zubu )
Test inteligence ..... Eva Drahozalová + Gábinka
Běh pána a psa ..... p. Říha + Ryk
Neobvyklá dovednost .....p. Slavík + Lety
Pes piškoťák ..... Míša Hokeová + Boon ( pojídání piškotů na čas - to jde Boonovi skvěle a ani nemusí jít o piškoty...)
Aprot volný ..... Jitka Krupičková + Hetty
Chůze u nohy na niti ..... Jana Dobrá + Adi
 
Nejmladší účastník ..... Matěj Hoke
Nejstarší účastník - v nejlepších letech ..... Pavel Filippi
 
11.12.2009 Tak už mám 5 Krystalových zubů. Jsem docela překvapená, jak mu ty nové zuby rychle rostou. Jednu chvíli měl dokonce 2 špičáky vedle sebe - ten mléčný ne a ne vypadnou, ale už je konečně venku.
Zítra máme srandazávod. Matěj už se moc těší. Doufám, že se mu alespoň v nějaké disciplíně zadaří, aby nebyl moc zklamaný.
 
07.12.2009 Srandazávod už se blíží. Naštěstí už jen dolaďujeme detaily. Původně bylo v plánu, že se nezúčastním. Přijede však Jitčina kamarádka Hanka, která bude místo mě mít na starosti časově měřitelné disciplíny. Takže se těším dvojnásob. Jen aby se alespoň trochu vydařilo počasí...
 
30.11.2009 Dneska jsem měla volno a tak jsem vyrazila na nákupy. Domů jsem dorazila v poledne a že bylo hezky, vyšoupla jsem Krystala k Boonovi na zahradu. Ani ne za 5 minut mi volala kamarádka, prý jestli mám doma psy. Byli na zahradě...Zdálo se jí totiž, že asi potkala na ulici Krystala. Krve by se ve mně nedořezal. Jen co jsem otevřela dveře, na Boonovi jsem poznala, že se něco děje. Hned běžel k bráně a já za ním. Ten malej hajzlík poskakoval za bránou. Jak jsem měla strach, aby Krystal nevběhl do silnice, rychle jsem otevřela bránu a ani si nevšimla, že jsem tím vyplašila kočku, která seděla na tarasu. To už Boon za ní mazal a přímo do silnice. Slyšela jsem auto a zařvala na něj. Sice se otočil na zadních okamžitě, ale měl to jen tak tak. Kvůli kočce by se nechal přejet, blbec jeden. Měla jsem hrozný vztek - na oba. Krystala jsem dala domů a šla hledat, kudy se dostal ven. Když jsme před 14 dny začali Krystálka nechávat venku s Boonem bez dozoru, tak jsme ploty kontrolovali, ale jen očima. No a já zjistila, že sousedovic starý plot má pohyblivé (totálně shnilé) tyčky. Když si jen pomyslím, co všechno se mohlo stát...Nejhorší je, že sousedi tu přes zimu vůbec nejsou a my na ně nemáme kontakt. Ten plot je už teď obložený vším možným, aby vůbec stál. Než bude hezky, nemůžeme Krystala nechat na zahradě bez dozoru.  A tak když jsme v práci, doma pěkně řádí. Abych nekecala, tak jenou za týden. Ale to je pak mazec.
 
27.11.2009 Dnes jsme byli na cvičáku na obranách. Boon se zlepšil ve vyštěkání v zástěně - proti dřívějšku je plynulejší. Energie teda měl až moc. I přesto odpoledne chrupkal jako miminko.
 
15.11.2009 Na 12.12. jsme s Jitkama naplánovaly, že na našem cvičišti uspořádáme Mikulášský srandazávod. Pár disciplín už máme vymyšlených, ale ještě by to nějaké chtělo. Moc se na to těším. Matěj bude také soutěžit, ale ne s Krystálkem, ale s Jitčinou Mersínkou.
 
13.11.2009  Krystálkovi začaly padat mléčné zuby. Bez předních zubů vypadá srandovně. Jeden jsem mu našla zacuchaný v kožíšku. 
 
09.11.2009 V sobotu a v neděli jsem byla s Boonem na stopě. Obě byly zaměřené na zalehávání předmětů, takže pouze s jedním lomem a na kratším vodítku. Snad jsme se zase posunuli o jeden pidi krůček dopředu. Některé předměty už zalehl sám, čímž mi udělal obrovitánskou radost. Budu muset pokračovat ve stopách ve stejném duchu, abych to zase někde nepokazila. Po obědě jsem s Boonem ještě udělala překážky a nad jeho výkonem jsem měla radost. Tak jsem s ním začala dělat blbosti - hlavně házet míček. Když mi ho donesl, předklonila jsem se k němu. Drahoušek vyskočil a hodili jsme scuka. Temenem mi narazil do brady. Byla to pěkná prda. Okamžitě mi vyhrkly slzy bolestí. Z brady mi tekla krev a tak mi to holky ošetřili. Večer se mi motala hlava a uchem mi projížděla ostrá bolest, takže jsem ráno vyrazila k doktorce. Boon mi zablokoval krční páteř a pochroumal čelistní klouby ( proto ta bolest v uchu ). Doufám, že se to brzy uklidní, protože je to nepříjemné.
 
30.10.2009  Dnes mi od paní Nalezené dorazila výkonnostní knížka. Požádala jsem ji totiž o dodatečné zapsání o nesplněné zkoušce. Přece se nebudu stydět za to, že se svým psem ''něco'' dělám...někteří nedělají ani to ''něco''.  
 
25.10.2009  Vytoužená odměna se nekonala. Bylo nádherné ráno. Byla jsem celkem klidná a to už mi mělo být jasné, že to špatně dopadne. Hned po úvodu se jelo na stopy. Nastoupila jsem s Boonem jako první. Na to, že to byla čerstvá stopa, měl Boon pěkné tempo ( čekala jsem, že poletí jak raketa ). Sice se držel stopy, ale šel cik cak. Předmět nezalehl ani jeden,ale zastavil se u nich a hledal pamlsky. Lom vyfikl tak, jako snad nikdy - byla to paráda. Za stopu jsme dostali 8 bodů. Po návratu byl odpočinek, protože na řadě byla poslušnost ZOP. Pak jsme byli na řadě zase my. Boon přišel až na druhé přivolání. Šel silně otrávený a to už mi bylo jasné, že je to v háji. Začala jsem být silně nervozní. Chůze u nohy byla příšerná. Boon šel asi metr za mnou s hlavou svěšenou jako mezek. Na povely reagoval hodně opožděně. Požádala jsem paní rozhodčí o ukončení zkoušky, ale musela jsem pokračovat. Strašně jsem se styděla za tak neskutečně chabý výkon, protože ve stejném duchu pokračovaly další cviky poslušnosti. Jen dlouhodobé odložení bylo dokonalé. To už jsem ale za plentou brečela.  Když mi po hodnocení paní Nalezená oznámila, že na poslušnost ve skupině už nastoupit nemám, byl to pro mně konec světa. Cítila jsem vztek jak na sebe, tak i na Boona, lítost, ostudu, únavu a kdo ví co ještě. Chtěla jsem pryč, ale musela jsem počkat až do ukončení zkoušek. Bylo to utrpení, ale přežila jsem to. Po zkouškách jsem se paní rozhodčí ptala, proč nás ze zkoušky nevyhodila dřív, když to bylo už od začátku k pláči. Prý na Boonovi viděla jeho dominantní postavení ( díky čemu si nás všimla už před 14 dny na závodech ) a tak ho v tom nechtěla ještě více utvrdit. Potěšilo mně, že prý je vidět, že s ním cvičím, ale mám silně přitvrdit v důslednosti. Tohle nemám šanci zvládnout, alespoň v tuhle chvíli ne. Cítím šílenou únavu.
 
24.10.2009 Do sekce Krystálka jsem doplnila jeho rodokmen.
 
22.10.2009  Dnes jsme cvičili před zkouškama naposled. Boon byl skvělej a ten oční kontakt...no nemělo to chybu. Snad jsme v nejlepším přestali a tak by jsme v neděli mohli v nejlepším zase začít. To by pro mně byla vytoužená odměna a hlavně motivace na výcvik. Tak nám držte palečky a pejskové tlapičky!!!
 
21.10.2009 Dnešní cvičná stopa na vojtěšce byla hrozná. Boon táhnul jako pár volů a že bylo po dešti, jela jsem jak na bruslích a nemohla jsem ho zastavit. Přibrzdil u předmětu, ale v té rychlosti jaksi zapomněl, že by měl zalehnout (ale salámek sežrat stihl). Zabrzdil ho až lom pod kopečkem - nevyložila jsem ho totiž pamlsky a tak začal ověřovat lom. Po návratu na stopu to bylo o malinko lepší, ale dlouho to netrvalo. Prostě to byl děs běs. Jako číslo do cirkusu super - jinak k pláči.
 
20.10.2009  Dnes jsme cvičili ve dvojici s Martinou Zadinovou a její ovčandou Erou. Na zkouškách to budou naše parťačky. Šla jsem cvičit jako první. Vše bylo v pořádku až na aport, za kterým mi vyběhl hned po jeho odhození. To bylo překvápko - čučela jsem jako tele, co zas to ten můj pes najednou dělá za kraviny. No a další překvápko přišlo při dlouhodobém odložení. Jen co jsem ho odložila a ušla pár kroků, Boon vystřelil jak raketa. Po návratu na místo mi to udělal ještě znova. To už jsem ale fakt byla vzteky bez sebe. Proč mi najednou dělá takový blbosti když to nejmíň potřebuju. To odložení bylo 100% a pravidelně jsme ho procvičovali. To on to určitě někde okoukal a myslel si, že bude asi důležitej.  Budu doufat, že to byl jen momentální výpadek...
 
19.10.2009  Odpoledne jsem s Boonem vyrazila na stopu na vojtěšku. Tam by se v neděli měly konat zkoušky. Boonovi se stopa povedla a i předměty se celkem vydařily - dala jsem mu pod ně na kostičky nakrájený salám Vysočina a móóóc mu chutnal (jen díky jeho tempu bych brala oranici, aby mu dala zabrat a tím by se zpomali, ale to by bylo vůdči ostatním nefér).
 
18.10.2009  Boona jsem během týdne nechala odpočívat. Měl toho asi plné zuby jako já. Až o víkendu jsem se mu zase začala věnovat na plno. Sice padaly sněhánky a pak zase do toho pršelo, ale už jsem s ním chtěla zase něco dělat. Boon měl skvělo formu a tak jsme v neděli vyrazili na stopu. Po čase jsem se zase vrátila k označování předmětů zalehnutím. Protože jsem už na stopě nějaký čas zase nebyla, tak jsem mu ji našlápla jen rovnou asi se 6 předměty a 45 minut starou. Boon šel sice rychleji, ale pěkně s čumákem na stopě. Měla jsem ho na krátkém vodítku a když si čuchnul k předmětu tak jsem ho vychválila a odměnila. Je to jako kdyby jsme s těmi předměty byli zase na začátku, jen s tím rozdílem, že on už moc dobře ví, co se po něm chce, jen doposud asi neměl velkou motivaci, proč by to dělat měl. Největší radost mi udělal tím, že si nevšímal srnčích stop, které se křižovali s mojí stopou. Když jsem ji totiž našlapovala, tak jsem si říkala, kam že jsem to zase vlezla. Dopadlo to skvěle a mně tím Boon udělal moc velkou radost a povzbudilo mně to tak, že na ty zkoušky s Boonem půjdu. Boon mi tento víkend dokázal, že na to má. Ale pokud mu prdne v bedně, tak to dopadne stejně jako na závodě před týdnem. To už ale bohužel neovlivním a tak budu doufat, že nám to vyjde. Nic jinýho bych si teď nepřála.
 
 
14.10.2009  Krystálkovi se už noha ohodně zlepšila. Už ťapká hezky po 4, jen občas si ulevuje. Za týden jdeme na kontrolu, takže to už by mohlo být v pořádku. Je mi ho až líto, že je pořád doma. Však když ho jdu na zahradu vyvenčit, v rose se mu moc chodit nechce a za chvilku má tlapičky skoro ledové. Viděla bych to asi tak, že už zůstane s námi doma. Přeci jenom je to ještě prcek.
 
09. - 11.10.2009  Víkend jsem s Boonem strávila na Obalovně. Náplní výcviku byla příprava na nedělní závod KK Telč dle ZPU1 ( beze stop).  V pátek jsme vytvořili dvojice a skupinky na závod. Ve dvojici jsme byli s Maruškou Burianovou a Ernýskem ( roční Cane corso). Zacvičili jsme si skupinovou poslušnost. Prokrmovala jsem ho pamlsky, aby byl co nejblíže u mé nohy. Největším problémem se zdálo být odložení za pochodu. To si Boon neodpustil pár kroků navíc a až když jsem se ohlédla, tak teprve zalehl.
V sobotu dopoledne jsme cvičili poslušnost ve dvojicích. Boon byl naprosto v pohodě, jen s aportem mně přeběhl a udělal si kolečko a při obratech za pochodu byl línější. Byla jsem spokojená. Odpoledne jsme si jen dolaďovali některé cviky a nechali pejsky odpočívat.
V neděli ráno jsem se vzbudila už hodně nervozní. Snad to bylo tím, že rozhodčí na závodech byla paní Nalezená a já měla strach, že to pokazím tak, že si mně bude pamatovat. Za 14 dní u nás dělám zkoušku ZPU1, na kterou nám přijede právě paní Nalezená. Po nástupu 16 závodníků jsme si vylosovali čísla a šlo se na to. My jsme s Boonem měli startovní číslo 8. Když jsme šli na řadu, na Boonovi bylo vidět, jak moc má v sobě energie. Z naší dvojice šla první cvičit Maruška s Ernym a Boon šel na odložení. To máme bez problémové a tak bylo 10 bodíků jasných. Když jsme šli na plac, byla ve mně malá dušička, aby Boon přišel na přivolání, protože na to on musí mít náladu. Měl asi dobrou... ale jeho pomalé cupitání ke mně nás stálo 3 body. O 3 bodíky jsme přišly při ovladatelnosti za pomalé obraty. Díky mé špatné povelové technice při štěkání jsme přišli též o 3 body - po zakmitání ukazováčkem jsem nedala ruku k tělu, ale čekala jsem, až se Boon rozštěká. Při přinášení aportu mně Boon přeběhl a tak jsem ho čekala z levé strany, ale on pořád nikde. Frajer si i s aportem v mordě vyběhl z placu a vesele si tam čuchal. Takže jasná nula. Skok vysoký a šplhem byl po 10 bodech. Ty ztrátové body mně sice mrzely, ale i tak jsem měla dobrý pocit. Paní rozhodčí nám pochválila náznaky očního kontaktu, že je to prý velice efektní. Nervozita se jaksi vytratila a já byla jistá, že skupina bude v pohodě. Kdybych jen tušila, jak to dopadne, tak se radši budu nervozitou klepat 2 dny. Boon mně totiž ve skupině totálně ignoroval, odstup měl snad 2 metry. Za ovladatelnost jsme přišli o 5 bodů. Při sedni, lehni, vstaň se mi zdálo, že se Boon srovnal, jenže ze vstaň si jaksi odběhl někam čuchat. Takže nula. Při odložení za pochodu si ty kroky navíc neodpustil, což nás stálo 2 body. Na nepříjemném terénu jsme přišli o 1 bod, snad za to, že si nechtěl sednout, to už fakt nevím, protože jsem byla tak naštvaná, že se to nedá popsat. Nárazový zvuk byl v naštěstí v pohodě. Náš chabý výkon si zpravedlivě zasloužil 13. místo. Obrečela jsem to. Věnuji Boonovi stašně moc času a on mi to takhle oplácí... Když to vemu zpětně, tak jsem byla trochu unavenější než kdy jindy a tak jsem si ten Boonův úlet asi moc brala. Taky mně napadlo, jestli to není tou jeho dominancí. Mám takový pocit, že má totiž stále ještě navrch... jen teď nevím, co s tím. Ty zkoušky bych nejraději odložila...
 
06.10.2009  S Krystálkem jsem byla na kontrolních rentgenech. Kost už je v pořádku, ale vazy ho stále ještě asi bolí. Nožičku už používá, ale šetří si ji. Krystal bude mít ještě minimálně 14 dní klid a pak se půjdeme znovu ukázat k p. Potockému. Doufám, že už to bude v pořádku - procházky nám všem chybí ( hlavně kvůli socializaci).
 
04.10.2009 Na stopu jsem nešla - odradilo mně podzimní počasí. Na cvičáku jsme si udělali poslušnost individuální i skupinovou. Individuální byla dobrá, ale ta skupina... Boon si ode mně držel dostatečný odstup a celkově reagoval dost pomalu. Oproti té individuální to byl obrovský rozdíl. Já nevím, že mu někdy v té jeho makovici něco přeskočí a nehne s ním ani pár volů ( natož já).  Na závod se těším, jen doufám, že nezopakuje to co dnes...
 
03.10.2009  Do fotogalerie jsem přidala fotečky Boona s Krystálkem, které nafotila Eva Drahozalová. Tímto jí móóócinky děkuju.
 
02.10.2009  Tak konečně se Krystálkovi začalo ulevovat - na nožičku už zlehka došlapuje, ale jen občas. Začíná se už nudit a tak ničí a ničí a ničí. S Boonem jsem teď nedělala vůbec nic ( snažila jsem se být s Krystálkem co nejvíc, jen aby byl v klidu)a tak jsem ho včera vytáhla na cvičák na obrany. Byl jak dělo. Ten měl energie za 3 psy. Po pauze jsme si udělali s Jitkou a Pavlem skupinovou poslušnost, kterou nám zavelela Jitka st.. Boon byl dost nesoustředěný, ale nezdálo se mi to zase tak nejhorší. Jitka si všimla, že je Boon nesoustředěný a tak začneme zase makat. Je vidět, že mu kontakt se mnou chybí což je vzájemné. Za týden mu to vynahradím, protože spolu jedeme na výcvikový víkend na Obalovnu a v neděli se zůčastníme závodu dle ZPU1. Pro nás to bude příprava na zkoušky, které budeme dělat 25.října. V neděli ráno se chystám na stopu - jsem zvědavá, dlouho jsme totiž na stopě nebyli.
 
29.09.2009  Pan doktor Potocký zaskakoval v Humpolci a tak jsme jeli tam. Krystálka prohlédl a nožičku zrentgenoval.  Bohužel zjistil, že má naštíplou stehenní kost v blízkosti kolínka. Domluvili jsme se na totálně klidovém režimu, tj. pouze vyčůrat a vykadit a hned domů. Zatím to jde, protože ho to bolí, ale až mu ta bolest povolí, bude těžké ho v klidu udržet. No uvidíme. Za pár dní mám panu Potockému zavolat, jak to probíhá a za 14 dní mu bude opět dělat rentgen. Snad se to rychle zahojí.
 
28.09.2009  Krystal měl blechu . A protože ho máme doma, nastal ten správnej cvrkot. Krystala jsem vykoupala, vyfénovala a nakapala jsem jemu i Boonovi za krk Virbac. Ve městě jsem zkoupila Biolit a dírečku po dírečce jsem vyšplíchala půl baráku. Pak mi totiž došel Biolit. A tak jsem musela do Brodu do Alberta pro další várku. Radši jsem všechno vyprala a uklidila znova - na pouť jsem totiž měla perfektně vygruntováno. Taky jsem to všechno obulela. Ale mám to už za sebou, jen ještě peru oblečení, protože mi Krystal jednou vlezl do skříně a co kdyby tam nějaká potvora zůstala, nerada bych náš dům zase uváděla do sterilního prostředí. Pro jistotu jsem vyšplíchala i auto. Doufám, že je jestli někde nějaké byly, tak že jsou z nich mrtvolky...
 
My máme opravdu smůlu. Navečer se Krystálek připletl Matějovi do cesty, zrovna když procházel brankou, a bohužel mu Matěj přišlápl nožičku. Krystal strašně ječel a  Matěj zase brečel, protože se lekl a že to neudělal schválně. Nožičku jsem mu prohmatala, ale zdála se být celá - jen v oblasti kolínka to bylo citlivé. Nohu nosí přimáčklou k bříšku a tak je jasné, že se ráno půjde k veterináři.
 
24.09.2009 Přijela pouť. Navečer jsme tam s Krystálkem vyrazili. S Boonem jsem taky chodila a nemám s ním pak problém, když se okolo nás motá moc lidí. S Krystalem a Matějem jsme prošli okolo atrakcí. Byl tam strašný kravál a z toho blikání světel byl pěkně vykulenej. Ještě vyrazíme v neděli, ale jen mezi stánky, tam bude víc lidí a trošku klidněji.
 
22.09.2009  Naše stránečky navštívil 1000 návštěvník.  Moc Vám všem děkuji. 
 
20.09.2009  Dolaďujeme poslušnost na zkoušky, ale ta vzdálenost od nohy se ne a ne zkracovat. Když mám pamlsky tak je to OK. U dlouhodobého odložení se neustále převaluje a nenápadně se přitom posune směrem k zástěně. Moc dobře ho totiž vidím - mám tak škvírku na šmírování. Neustále ho vracím na místo. Snad se to zlepší. Taky když k němu přicházím tak se hned, co ho obejdu, zvedá - lupen jeden  . Při poslušnosti ve skupně to snad bude v pohodě, jen se s jedním psem moc nemusí. Sice si ho Boon nevšímá, ale jen co by ten druhý pes na něj zavrčel, Boon by vystartoval. Takže dokud nebude po zkouškách budu jak na trní.
 
11.-12.09.2009  Tyto 2 dny jsme s pár kolegy z našeho cvičáku strávili na Obalovně. Náplní výcviku byl nácvik obrany v jiném prostředí. Počasí nám naštěstí přálo, i když druhý den se silně ochladilo.  Vašek Drahozal ( figurant ) Boona chválil i když po začátku se ptal, čím jsem ho tak naštvala. Boon má obrany rád a hlavně ze sebe vidá tu stále přítomnou přebývající energii. Byl s námi i Matěj a Krystálek a tak začali s obranama i oni. Vašek se s Krystálkem tahal o kůži a Matěj byl celý bez sebe jak to Krystálkovi jde. Bylo to legrační. Sheltie a obrany? Proč ne? Sice na to nemají parametry, ale pro zábavu a vybití enrgie to je fajn. Vždyť Jitčina sheltie Mercinka taky nacvičuje obrany proto, ře to Mercinku baví. Vaškova manželka Evča nám vše nafotila. Matěj s Krystálkem jí zapózovali, jen Boonovi se do hraní s Krystálkem moc nechtělo. To byla škoda, protože když jsou spolu dělají opravdu psí kusy a Evča skvěle fotí. Časem dám fotečky na stránky. Druhý den ráno se šlo na stopy a po odpočinku se znovu nacvičovaly obrany.
 
06.09.2009  Dnes se na našem cvičiti konal obranářský seminář s figurantem Romanem Pecárem. Na cvičišti jsme strávili celý den. Ještě před povídáním se udělalo kolečko s pár zájemci. U pana Pecára jsme už byli a tak už věděl, co s Boonem nacvičovat. Vše, co nám povídal, ať už o obranách, poslušnosti, ale i o stopování, dávalo smysl. Na jakoukoli naši otázku měl vždy rozumnou odpověď. Bylo to zajímavé a zároveň velmi poučné. Jen je škoda, že nás bylo jen pár ( co cvičíme pravidelně).
 
05.09.2009 Trochu jsem upravila stránky. Založila jsem sekci novinky, která je pro oba pesany společná a zároveň jsem vytvořila sekci každému z nich, kde jsou uvedeny jejich základní údaje.
 
04.09.2009 Do fotogalerie jsem přidala fotky z nácviku obran v Chlístovicích a na Obalovně a také další fotečky Krystálka.
 
30.08.2009  Dnes jsem byla s Boonem na stopě, kde měl předměty místo zalehávání aportovat. Bylo docela hezky a tak se moje nervozita z toho, jak to dopadne, zmírnila. Než jsem šla našlapovat, Boona jsem odložila, protože ho nebylo kam přivázat. Po celou dobu pěkně ležel a ani nepípnul. Bylo to poprvé, protože vždy jsem ho musela někde přivázat, jak moc se na stopu těšil. Udělalo mi to velkou radost - sice s odložením nemíváme problémy, ale tady to nikdy nevyšlo. Stopu jsem našlápla rovnou se 4 předměty. Počkala jsem na Jitku, až si s Ritou odejde stopu, aby viděla jak ta naše aportovací vypadá. První předmět se moc nepovedl - chudák Boon byl zmatenej, co to najednou poněm chci, ale s každým předmětem se to zlepšovalo. Ten poslední už aportoval skvěle. Já byla spokojená, Jitka taky a Boon? Nevim, nic neříkal
 
 
26.08.2009 Dnes jsme šli všichni 4 na stopu. Matějovi jsem dopředu vysvětlila, jak ji má udělat nášlap a jak pak na stopě pokládat pamlsky. Byla to pěkná sranda. Místo, aby po nášlapu dělal miniaturní kroky, tak nohy natahoval, co mu to šlo. Jitka mu to vysvětlovala a tak se pak docela snažil. Krystálkovi pak šlo stopování samo. Matěj mu ty pamlsky ukazoval, ale nebylo to vůbec potřeba. Čuchal skvěle. Zato s Boonem jsem myslela, že vyletím z kůže. Našlápla jsem mu jen rovnou stopu s hodně předměta - takže zaměřenou na zalehávání. Po stopě šel pěkně, ale ty zatrolený předměty ne a ne brát na vědomí.  Po stopě jsem vzteky (a taky už únavou z toho, že se nemůžeme hnout z místa) prohlásila, že se stopováním končím, že už na to nemám nervy. A tak Jitka jako vždycky měla řešení po ruce. Na cvičáku jsme rozházeli předměty a Boon je pak měl aportovat. Nejprve mi to Jitka předvedla s Rotou, abych věděla jak by to mělo vypadat a pak jsme to vyzkoušeli s Bonem. Po povelu " hledej předmět" a ukázání do směru Boon vypadal jak když do něj píchne. Všechny předměty ukázkově a hlavně energicky a radostně aportoval. A tak jsme se domluvili, že v neděli na stopě vyzkoušíme místo zalehávání předmětů jejich aportování. Jsem na to docela zvědavá.
 
24.08.2009  S Krystálkem a Matějem jsme vyrazili  k veterináři na očkování. Krystálek se choval pěkně, jen ta inijekce ho vystrašila. Pan Potocký konstatoval, že prospívá dobře. Ještě, že jsem se zeptala, jestli to se to očkování může nějak projevit. Navečer se totiž Krystálek klepal jako osika, při sebemenším pohybu zakňučel a zrychleně dýchal. Matěj se od něj nechtěl ani hnout, jak se o něj bál. Před spaním jsem ho šla vyvenčit, ale jen co jsem ho postavila na trávu, tak padl na zadní nohy a ani se nehnul. Netrápila jsem ho a šli jsme do hajan. Moc jsem se o něj bála, protože opravdu vypadal příšerně. Měla jsem v plánu ho celou noc sledovat, ale usnula jsem. Když jsem se k ránu vzbudila, už to byl zase ten náš malý ďáblík
 
21. - 22.08.2009 Tyto dva dny jsme s Boonem strávili na Obalovně, kde jsme se věnovali nácviku obran. Figuroval Jirka Poukar z Dačic. V pátek bylo strašné vedro a tak se kousalo dopoledne a navečer. Boon byl zpočátku k figurantovi nedůvěřivý, ale to se po druhém kolečku zlepšilo. Kousal naprosto skvěle. Do té doby si totiž do rukávu jen kousl a pak ho překusoval, protože ho neuměl držet, ale po posledním kolečku už ho pěkně nesl až do kotce. Moc mu to slušelo. Večer se přihnala moc ošklivá bouřka a to se Boon stejně jako já bál, takže při venčení (když bouřka teprve začínala - jít dýl tak bych měla zkončení) se sotva vyčůral. Bouřku zdárně přežil v mém pokoji. Ráno jsme nacvičovali vystoupení figuranta na příkaz psovoda a následnou chůzi u nohy a odložení. Jen jak Boon ucítil povolené vodítko, hned vyrazil k figurantovi. 2x jsem ho musela srovnat a pak už to šlo. Odložení bylo v pohodě. Odpoledne jsme měli pokračovat v prohlídce figuranta atd. jenže se strašně rozpršelo a tak bylo po obranách. Měla jsem z těch obran moc dobrý pocit a zase jsme se posunuli o kousek dál. I Jirka Boona chválil.
 
17.08.2009 Krystálka bereme všude sebou. Jen ať si pěkně zvyká. S boonem se nám to vyplatilo a to jsme o socializaci neměli ani šajnu. Jediné z čeho má lufta jsou auta jezdící po mokré silnici a motorky. Boon se motorek taky hrozně bál a teď je to ok, takže se toho nijak nebojím. Už jsme začali s výcvikem. Jako nejdůležitější mi přijde přivolání. U Boona se mi to totiž pěkně vymstilo a tak u Krystálka to rozhodně nemíním podcenit. Jde to s ním úplně samo - vždyť je to šeltie, i štěkání na povel už umí. Jen Matěj nemá výdrž s ním to zkoušet pořád do kola. Když on by chtěl, aby už uměl všechny cviky - je na tohle netrpělivý. To se mu to s Mercinkou na cvičáku cvičí, jenže ona už to všechno umí. A tak to zůstává na mně, ale to mi vůbec nevadí. Sice na čas je to síla, ale je to fajn. Chodím je venčit i cvičit každého zvlášť, ale vždycky když jdu jen s jedním, tak mi to trhá srdíčko. Na tohle je to opravdu blbý. Taky je nechávám občas se spolu vyblbnou, ale to je spíš v režii Krystálka. Po Boonovi leze, kouše ho do ocasu a do pysků a neustále na něj doráží. Boon sklopí uši a tak prosebně se na mně podívá jako kdyby říkal, že už by to mrně mohlo přestat. Na to mu povím, že je hodnej a tak Boon dál snáší Krystálkovy nálety. A když už to trvá asi moc dlouho, tak se Boon zvedne a buďto začnou spolu lítat nebo se Boon zvedne a lehne si o 2 metry dál, což Krystálka rozhodně od škádlení neodradí.
 
16.08.2009 Před cvičákem jsme vyrazili na stopu. Sice Boon čuchá výborně, ale s předmětama se nějak nemůžeme hnout z místa. Jednu dobu to bylo dobré, zalehával je a počkal než k němu dojdu, ale teď se na předmět letmo mrkne a jde dál, jako by nic. Asi jsem někde udělala chybu, protože proč by je najednou zazdíval, když jsem mu za zalehávání dávala sýr, pro který by se přerazil... Jen by mně zajímalo jakou, protože to se pak napravuje mnohem líp. Asi budeme muset zase začít od začátku, jenže to se mi vůbec nechce, protože to bylo tak šíleně zdlouhavý a nudný... Ale asi nemám na vybranou...
 
14.-15.2009 Tyto dva dny jsem se věnovala Boonovi. Udělali jsme si výlet ke starému lomu, kde to bylo nádherný. Procvičovali jsme poslušnost a zkoušeli nové cviky: stůj a vyslání vpřed. Za odměnu jsme se šli vykoupat. Byla to pro nás premiéra, protože jsme se spolu ještě nikdy nekoupali. Bylo to skvělý. Boona jsem ale měla na vodítku, protože na břehu byl stejně starý labrouš a jaksi se vzájemně moc nemusí, tak aby mi nuplaval a něco se nestalo. Boon totiž oproti mně plave strašně rychle. Vodítko se mu po nějaké chvíli přestalo zamlouvat a tak ho vzal do tlamy a plaval ke břehu. Tím, že jsem mu nestačila, mně naprosto úžasně dotáhl až ke břehu. Pak jsem mu házela aporty do vody a protože je miluje (hlavně ty ve vodě), bolela mně z toho házení až ruka - daleko totiž nedohodím a tak mně každý hod stál moc úsilí. Po příchodu domů Boon zalehl a spal jako dřevo.
 
13.08.2009 Navštívili jsme s Krystálkem pana veterináře Potockého. Matěj si ho nesl jako poklad. Pan doktor mu zkontroloval čip a ostříhal drápečky. Ohledně socializace to bylo další malé plus.
 
12.08.2009  Dnes dopoledne se Krystálek poprvé koupal. Jen co jsme mu namočili srst, byl hned o polovinu menší a hubenější. Vypadal srandovně. Koupel přežil a tak přišla řada na fénování. To už se mu moc nelíbilo. Květa ho držela v náručí, aby se tolik neklepal a Jitka mu fénovala kožíšek. Matěj na Krystálka mluvil, ale přes ten můj uřvanej fén to bylo marný. Za pár minut jsme měli vyfešákovaného prcka, kterému to ale bylo úplně jedno, protože při venčení se hned vyválel v písku.
 
Odpoledne jsme s Boonem a pár lidma ze cvičáku vyrazili do Chlístovic u Čáslavi za panem Pecarem. Je to figurant, který u nás bude figurovat na zkouškách. Pan Pecar byl fajn, až na některé připomínky, co dělám špatně, ale když jsem se zamyslala, tak měl pravdu. Boona chválil a pokud by jsme prý jezdili pravidelně, byl by Boon schopný udělat i IPO, což by bylo super mít takovou zkoušku, jenže tam bychom ne asi ale určitě měli problém s poslušností. Také po finanční stránce by to bylo dost náročné, ale pokud by to jen trochu šlo, tak budeme jezdit. Mám i fotky, ale bylo po dešti a prokukovalo sluníčko, takže snímky jsou hodně světlé. I tak je ale do fotogalerie dám.
 
10.08.2009 Máme štěňátko!!! Je to kluk sheltie a jmenuje se Krystal z Ďáblovy studánky. Je to opravdu malý 8 týdnů starý ďáblík, ale u nás se ještě rozkoukává. Je to Matějův pejsek a tak si Matěj ustlal vedle jeho pelíšku. Oba už sladce chrupají a doufám, že se oběma zdá něco hezkého tj. každému o tom druhém. Z naší rodiny z Krystálka má asi nejmenší radost Boon - jen co se k malému přiblížím, hned na sebe upozorňuje a to šíleným štěkáním nebo kňučením. Už ho několikrát olízal, ale musím dávat pozor, protože jak je divoký, aby mu nechtíc něco neudělal - jinak se k němu chová hezky. Ve fotogalerii už jsou Krystálkovi fotečky.
 
09.08.2009  Dnes jsem dostala úžasný dárek - namalovaného Boona. Nakreslila ho kamarádka Květa Krupičková a malovala ho podle fotografie dlouhých 9 hodin. Boon je tam jak vyfocený - Květa je prostě poklad. Tím jí móóóc a móóóc děkuju.
 
 
06.08.2009 Do fotogalerie jsem přidala fotečky z víkendového nácviku stop a koupání.
 
05.08.2009 Ráno jsme vyrazili na výlet. Vlakem do Smrčný a pěšky na Stvořidla, zpět vlakem. Boon mi ve vlaku omlátil nohy košíkem. Ve Smrčný jsme psy pustili na volno. Boon a Árny ( borderák Jitky Rosičkové) se do sebe hned pustili, ale odvolaly jsme je. Zjistili jsme, že když se Boon ocitl v blízkosti Jitky, Árny ji bránil. Takž pak už bylo všechno v pohodě. Na výletě s námi byla i Květa a Jitka (ml.) Krupičkovi s Hetty a Mercinkou. I když bylo teprve půl 9 , bylo hrozný dusno a protože celá cesta byla podél řeky Sázavy, Boona to táhlo k vodě.  2x mi vlezl do řeky, ale jak je teď po deštích rozvodněná, měla jsem strach, aby ho nevzal proud, tak zbytek cesty absolvoval na vodítku. Byla jsem mrtvá, protož tahal jako pár volů. A tak jsem si na Stvořidlech v hospůdce dala malou desítku a k tomu bramboráčky. No to byla mňamka...Domů jsem přišla utahaná jako pes, ale ne jako můj, ten byl živej až moc. Měli jsme s sebou asi 3 foťáky, ale nemáme žádnou fotěčku, protože jsme na to jaksi zapomněli.
Odpoledne jsme navštívili Boonovu kámošku Ritu (foto v sekci Kamarádi). V pátek totiž musela narychlo (kvůli záňetu dělohy) podstoupit operaci. Vypadá, že to zvládá skvěle, ale i přesto jí přejeme, aby se velice brzy uzdravila.
 
31.07. - 02.08.2009  Víkend jsme i s Boonem strávili u švagrovky Renaty ve Vápenném podole. Po příjezdu jsem si připadala jako v ráji, protože kam se člověk podíval, všude samá obrovská a posekaná louka
, takže jsme ještě to odpoledne vyrazili na bývalou sjezdovku. Stopu jsem udělala jen 300 kroků, ale se 3 lomy a 4 předměty. Boon čuchal skvěle, ale pod předměty jsem mu nedala pamlsky (abych ho mohla odměnit z ruky), takže si předmětů jaksi zapomněl všímat. A taj jsme pokračovali na zkráceném vodítku, abych ho odměnila jen co k předmětu čuchne. To už pak věděl, co má udělat.
S Kely ( bernardýn) si Boon moc nehrál, ale hrozně ho zajímal malý kocourek. Nejdřív na něj dorážel a když nebyla žádná odezva, tak ho celého olízal. Zírali jsme.
Ráno jsme už v 7 hodin byli na stopě - 600 kroků dlouhá, 2 lomy, 4 předměty, 45 minut stará.  Dřevěné předměty neoznačil vůbec, kůže už ale byla lepší ( hlavně, že jí nesežral  ). Na jednom lomu hrozně zmatkoval. No a tempo... to bylo šílený - vodítko bylo tak napnutý, že málem prasklo, protože jsem mu jaksi nestíhala. Po stopě jsem mu v místním minikoupališti dopřála koupel, protože to vypadalo, že bude pěkný pařák. No z vody jsem ho nemohla dostat jako vždy. Fotečky dodám co nejdříve, některé jsou fakt úžasné. Navečer jsem měla v plánu další stopičku, ale...Boon se v době oběda chtěl kamarádit s dospělou kočkou a jaksi narazil. Dostal takovej nářez, že jsem to jeho zakňučení slyšela až do kuchyně. Pak už jen polehával, ocas měl stažený mezi nohy, každou chvilku přecházel z jednoho místa na druhé a neustále měnil polohy.Myslela jsem si, že je tak vyděšenej z tý kočky. K večeru jsme se vrátili z koupálka a Boon se choval stejně. Najednou se mi zdálo, že to vůbec není můj pes. Žvýkací kosti se celé odpoledne ani nedotkl a stále jen polehával. Ten ocas měl opravdu divnej a tak jsem mu na něj šáhla a Boon vylítl bolestí, až zakvičel. Měla jsem strach, jestli si ho nezlomil, tak jsme radši vyrazili na vet.kliniku do Heřmanova Městce. Tam ho vyšetřili, zjistili, že má zvýšenou teplotu a udělali mu rentgen. Naštěstí si ten ocas u kořene jen pořádně narazil. Teplotu měl podle vet. z přehřátí ( i když celý den byl ve stínu), takže jsme večer vyrazili pouze na koupel a tím naše aktivity zkončili, protože i ve vodě, když plaval strašně kňučel. Bylo ale vidět, že je mu ve vodě dobře, protože jsem ho z ní dostávala skoro půl hodiny. Teplotu jsme hlídali i v neděli po návratu domů. Dopřáli jsme mu koupel v místním koupálku. Teď už je teplota v pořádku, ale ocas má pořád citlivý. Cvičit teď moc nebudeme, protože vím, jak naražená kostrč strašně bolí .
 
 
26.07.2009  Konečně jsou louky posekané a tak jsme tento týden zase začali chodit na stopy. Boon to nezapomněl , ale na zalehávání předmětů si ne a ne vzpomenout.  Musím mu to stále připomínat, protože už máme termín na zkoušky a to 24.10. . Jsou to sice ještě 3 měsíce, ale mně se zdá, že budeme mít se stopama, teda se zaleháváním, co dělat. Ob den si na zahradě hvízdnem poslušnost, tak je docela vidět zlepšení. Cvičíme navečer, když už není takové horko a co by můj drahoušek pro kus sýra neudělal. Oční kontakt záleží na jeho momentálním rozpoložení, ale i tak mi dělá radost. Zkoušeli jsme aportovat různé věci a donesl mi i lupen od kytky, kovový ventil( ale ten bral do huby za plastovou páčku), obal od mobilu i krabičku od cigaret ( ale tu strašně oslintal - že by taky chtěl kouřit?).
Náladu mi dnes pokazil jeden pes na cvičáku, co mi Boona bezdůvodně napadl. Nejvíc mně mrzí, že si někteří myslí, jaký je Boon rváč a on se přitom jen brání. Tento měsíc už to byl totiž třetí pes, který mi Boona na cvičáku napadl. Bojím se totiž do toho chumlu strčit ruce, když vím, jak psí kousnutí bolí a tak moje jediná reakce je, že se ho snažím přivolat, což se mi už dvakrát podařilo. Samozřejmě ho k nevoli některých po příchodu ke mně pochválím. Přeci mu nebudu nadávat, když se jen bránil. Tomuhle napadání by se dalo předejít, ale to by všichni museli respektovat pravidla chování na našem cvičišti. Bohužel tomu tak není a pochybuju, že někdy bude...
 
05.07.2009  Jak jste si jistě všimli, přidala jsem na stránky předpověď počasí. Sekci odkazy jsem doplnila o weby fajn lidiček, kteří navštěvují naše stránky a já navštěvuji ty jejich.
 
28.06.2009  Tak se Boon konečně dočkal. Po návratu ze cvičáku a malém odpočinku dostal dortík, teda jen jeho část. Během focení se ale nedal udržet, tak se nám dortík trošičku porouchal. Raději jsem ho držela za obojek, protože se měl jako správný oslavenec s námi podělit a já se o tu dobrotu nechtěla připravit. Před miskou s dortem už byl v odložení a to si nedovolil se zvednout. Pivečko mu chutnalo, jen nějak nešlo napěnit. Boonovi to ale bylo jedno. Hlavní je, že mu všechno  chutnalo.
 
27.06.2009 Tak dortíček pro Boona už se chladí v lednici. Dostane ho až zítra odpoledne, protože ráno jdeme na stopy a pak budeme nacvičovat obrany. Na slehnutí si pak bude moct dát to pivečko ( jasně že psí). 
 
26.06.2009  Do fotogalerie jsem přidala fotečky z nácviku obran na Obalovně.
 
25.06.2009 Boon má dnes 2. narozeniny. Ale tím, že jsem nenašla recept na tvarohový dort a taky že nějak nestíhám, musíme oslavu trošičku posunout. Pivečko jsem mu už vyndala z lednice.... Všechno nejlepší Boone.
 
22.06.2009 Na dnešek a na zítřejší dopoledne jsme měli s některými členy naší ZKO zamluvenou Obalovnu. Výcvik jsme zaměřili na nácvik obran - figuroval pan Václav Drahozal. Ráno to vypadalo, že bude po dlouhé době nádherně, ale bohužel. Při obranách před obědem bylo ještě jakž takž, ale po obědě už pršelo, ale dalo se. Blbý bylo, že mi to na trávě pěkně klouzalo, tak jsem při obranách vytvářela různé baletní kreace. Boonovi to docela šlo, ale stále je nad jeho síly udřet při odnášení kořisti rukáv v tlamě. Jen jednou si ho odnesl až do kotce. Měla jsem s sebou kameru a foťáček, takže bude i video. Jen nějak nemám čas to upravit. S fotkama to bude rozhodně rychlejší.
V úterý ráno se šlo na stopy i přesto, že příšerně lilo. Těšila jsem se, ale zároveň jsem se trochu bála, že to Boon nezvládne. Čekala ho totiž první cizí stopa. Jitka ml. ji našlápla na louce asi 120 kroků dlouhou, s jedním předmětem, jedním pravoúhlým lomem a na konci stopy si lehla a přikryla se celtou. Boon od nášlapu trochu vyrazil, ale hned se srovnal. Šel hezky po stopě, jen asi 3 metry šel půl metru vedle stopy - foukal totiž vítr a odfoukával mu pach. Po navrácení na stopu se blížil k předmětu a já trnula, co udělá. Zalehl, ale těsně nad zemí se zastavil. Holt bylo mokro, ale já ho bez slitování, ale lehce přimáčkla k zemi. Na lomu se obrátil na zadních a už si to pelášil (stále čumákem u země) k Jitce, protože vítr zrovna foukal proti němu. Když k ní došel, tak celý zkoprněl jak chudák nevěděl, která bije. Ale Jitka ml. věděla co má dělat a tak odkryla celtu, aby ji viděl a ukázala mu dobrůtky jaké u sebe pro něj má. A tak se drahoušek za chvíli rozštěkal. Měla jsem takovou radost, že se mu to povedlo, že jsem k Jitce st.( která mi dělá poradce a pozorovatele stop) běžela, div jsem se nepřerazila. Boon byl jak vodník a já od kolen dolů úplně durch. Jitka z té stopy byla nadšená a tak jsem usoudila, že snad nejsme žádný ztracený případ. Ta stopa byla fakt super a do téhle doby ta nejlepší stopa, jakou kdy Boon šel. Já Boona prostě miluju.
 
21.06.2009  Dneska se Boonovi povedla stopa. Po posledních stopách na louce jsme vyrazili na jetel. Stopa byla vlastní, 300 kroků dlouhá, se 2 pravoúhlými lomy a se 6 předměty. Jako předměty jsem použila botasky a pantofle, ty se totiž Boon trochu naučil zalehávat. Stopu vypracoval velice pěkně, jen první 2 předměty nezalehl. Udělal mi obrovskou radost. Doufám, že ta jeho palice konečně pochopila, co se něm chce. Tak snad už to od teďka bude dobré. Teprve dnes mě totiž stopy začaly bavit.
 
20.06.2009  Cesta do Poděbrad na Fredíkův memoriál byla v pohodě. Po příjezdu jsme na parkovišti potkali tetu Olinu se Zuzkou a boxerkou Berenikou a na cvičáku čekala Petra s boxerkou Catleou. Docela mě zarazilo, že si Boon boxerek nevšímal, protože to byly fenky a ty on má moc rád. Než začal program ségra Karolína, neteř Kristýna a Matěj vyrazili do města na zmrzlinu a my si s Boonem čekání zkrátili tím, že jsme si prvně vyzkoušeli agility. Bylo to fajn a na Boonovi bylo vidět, že ho to baví. Začátek programu se jaksi posunul - čekalo se na členku poroty bývalou moderátorku Tv Nova Kateřinu Kašparovou. Jako první nastoupili psi bez PP do 40 cm a pak fenky této kategorie. Bylo mi divné, že nikdo z porotců nehladí psa, že nechce vidět výstavní postoj a v kruhu se dokonce jen chodilo. V naší kategorii tj. psů bez PP nad 40 cm jsme byli jen 4. Nastupovali jsme jako první a když jsem slyšela paní Kašparovou jak při pohledu na Boona říká: "Ten je jasnej...", tak mi srdíčko jen poskočilo, že se jí tak moc líbí. Nic nám to ale platné nebylo, protože jsme měli předvést, co naši psi umí za vylomeniny. Měla jsem za to, že to je "výstava" a ne něco na způsob sranda závodu. A já takové to popros nebo válej sudy Boona neučím. Mám totiž psa na výcvik a né do cirkusu. A tak jsme se umístili na 4. místě. Petra s Catleou v kategorii fen bez PP nad 40 cm také neuspěla. Chtěla jsem vidět ukázku obran, ale na to už jsme nečekali, protože se děcka najedou vypařili. Asi za 10 minut přilítli, očíčka měli jak žárovky a že v útulku jsou 3 nádherná štěňátka. Šla jsem se tedy na ně podívat. No fakt to byly nádherné kuličky. V tom mi po jednom oznamovali, že si každý bere jedno štěně domů. No a to už jsem je naháněla znova, protože bez nich odmítali jít. A tak jsme raději vyrazili k tetě do Všechlap na kafe, protože měla být nabídka pejsků z útulku a ty mí 3 opičáci by mě nemuseli  přemlouvat, abych si alespoň jedno štěně vzala. U tety jsme příjemně strávili odpoledne a Boon měl taky pěkné povyraženíčko. S boxerkama se nakonec zkamarádil a tak spolu vyváděli opravdu psí kusy.
 
14.06.2009 Během víkendu se počet na počítadle na našich stránkách přehoupl přes 500 návštěvníků a ti téměř 3000 krát otevřeli tyto stránky. Moc Vám všem děkuji. Jen co budu mít trochu času, plánuji na stránky umístit anketu, jak se Vám naše stránky líbí.  
 
V sobotu 20.6 jsme přihlášeni na výstavu voříšků a psů bez PP Poděbradský voříšek aneb Fredíkův memorial. Moc se tam těšíme. Do programu je zařazena i ukázka obran členů místní ZKO.
 
14.06.2009 Opět to byl velice náročný víkend. V pátek proběhla samozřejmá socializace. Psi už se většinou znají, tak nebyl žádný problém. Pak nás ale z placu vyhnal hrozný liják. Místo cvičení se psy jsme hráli hru Activity. Všem ji vřele doporučuji. Skvěle jsme se bavili a tak došlo i na vínko. Ráno se nám moc z pelechů nechtělo. Naštěstí se už počasí umoudřilo, ale silný vítr foukal stále. Dopoledne jsme mimo jiné procvičovali chůzi u nohy, různé polohy na místě, odložení a aport. Uvítala jsem, že nás moc nebylo. Doma si pořád cvičíme samostatně nebo ve dvojicích ( jako na zkouškách) a tak bylo fajn cvičit zase ve skupině. Také jsme zkoušeli vyštěkání osoby. Boonovi štěkání na povel nedělá problémy, ale tu odměnu si tím svým strkáním od Ireny vynucoval. Ještě že mu Irena nic zadarmo nedá a tak to za chvíli vypadalo úplně jinak. Po velice chutném obědě a odpočinku jsme jeden po druhém nastupovali na poslušnost ostře sledovanou kamerou. Měla jsem z toho dobrý pocit. Jenže při shlédnutí videa na projektoru byl dobrý pocit ten tam. Irena mi průběžně ukazavovala chyby, kterých se dopouštím - a že jich bylo. Hlavně mi chybí důslednost a odměňování za Boonem nedokončené nebo špatně prováděné cviky. Kdyby mi to říkala při poslušnosti ( i když to stejně dělá, když něco dělám špatně), těžko si to člověk představuje, ale tady jsem nádherně viděla, jak to úplně zbytečně kazím a kazím...( budu si muset občas nechat natáčet naši poslušnost na cvičáku, abych viděla, jestli v těch chybách nepokračuju). V neděli dopoledne jsme vyrazili na stopy. V našem případě jsme se soustředili na zalehávání předmětů a tak jsem jako předměty na její radu použila botasky, pantofle a světlé ponožky, abychom je dobře na dálku viděli i v trochu zarostlé louce, abychom mohli zavčasu reagovat. Po dlouhé době Boon se mnou zase oral a tak jsme ho drželi obě dvě. Když jsme viděli předmět, vyndala jsem pamlsek a když Boon čuchal k předmětu odměnila jsem ho, ale snažila jsem se dle Ireniny rady tak, aby mu ten pamlsek '' dávala'' ta bota a ne já. Docela to fungovalo, takže v tom budeme tímto stylem pokračovat a uvidíme jak se to vyvine. Po krátkém odpočinku jsme zašli do lesa a tam nacvičovali vyštěkání osoby. Když se mu po třetí Irena schovala pod celtu a mezi smrčky a on to neviděl, běžel nejdříve na místo, kde byla schovaná předtím a když zjistil, že tam není, začal opravdu hledat. A našel ! Obě jsme měli obrovskou radost a tak jsem Boona vychválila až do nebe a dostal velkou odměnu. Pak už byl čas na oběd a příprava na nutný návrat domů. Jako vždy jsem odjížděla s dobrým pocitem z příjemně stráveného víkendu se super lidičkama. No a teď už nás čeká zase hodně práce, protože na nápravu toho máme až až. Zkoušky se blíží a každého zbytečně ztraceného bodu je škoda.

11.06.2009  Poslední dobou jsme chodili převážně na stopy. Pokaždé bylo jiné počasí - alespoň nás na zkouškách nepřekvapí. Pole jsou zarostlá, louky pomočkované a tak chodíme na jednu velkou louku. Snažím se, aby každá stopa byla úplně jiná ( až na terén). Měním počet předmětů, tvar stopy a její stáří. Boon už má taky za sebou první hodinovou stopu. Stále s Jitkou řešíme náš problém se zaleháváním. Přestala jsem na její radu dávat pamlsky pod předměty( do předmětů je kvůli Boonově žravosti dávat nemůžu) a odměňuji ho z ruky. Zatím tak efekt žádný není, ale při posledení stopě si u posledního předmětu lehl sám. Že by konečně bylo po problému? Zítra opět vyrážíme na výcvikový víkend na Obalovnu. Původně měl být zaměřen na vodu, ale pro malý zájem byl zrušen. Nejvíce se těším na videotréning - jsem zvědavá, jak nám to půjde, určitě to bude samý kopanec. Taky mohlo být trochu přijatelnější počasí, ale zatím to moc nevypadá.

31.05.2009  Do fotogalerie jsem přidala album s fotkami z nácviku obran na Obalovně ( 22. a 23.5.2009 ).
 
28.05.2009 Dnes jsem s Boonem byla na stopě. Hledala jsem nějakou louku, ale nakonec jsem zamířila na pole s obilím. Bylo asi 40 cm vysoké. Boona jsem přivázala ke stromu. Vždycky než stopu našlápnu příšerně řve, tak moc se těší. Našlápla jsem ji ve tvaru U, 250 kroků dlouhou, místo lomů obloučky, pamsky jsem dávala nepravidelně a pod předměty, které byly celkem 4. Myslela jsem, že ji nechám tak půl hoďky starou, ale dlouho jsme nedělali hodně čerstvou, tak jsem to čekání zkrátila jen na 10 minut. Před nášlapem bylo na Boonovi vidět ten elán - byl jak na pérkách. Ale na stopu jsem ho pustila až když se zklidnil. Z počátku šel hodně rychlým tempem, ale čumák měl nádherně u země. Chvíli po nášlapu trochu zarevíroval, ale pak už se pěkně držel stopy. Bohužel nezalehl ani jeden předmět, ale pamsky pod nimi vyžral do jednoho, hajzlík jeden. Ale když jsem ho u přednětů přimáčkla do lehu, tak čekal, i když hodně neklidně, až bude na můj povel smět pokračovat. Asi v polovině stopy zpomalil tak, že jsem za ním šla s prověšeným 4m vodítkem. Tuhle stopu jsem ohodnotila jako jednu z nejlépe vypracovaných. Sice nezalehával předměty, ale to jak se držel stopy a s čumákem u země - to byla nádhera. Kdyby takovýchto stop bylo víc...
 
27.05.2009  Do fotogalerie jsem přidala album s fotkami z Voříškiády v Polné. 
 
24.05.2009  Kolem 8 h. ráno jsme ( já, Pavel, Matěj a samozřejmě i Boon) vyrazili do Polné na Voříškiádu, kam jsme se přihlásili do kategorie psů bez PP nad 40 cm. Po vstupní prohlídce jsme hledali vhodné místo okolo výstavního prostoru. Jak se Boon choval to bylo něco hroznýho. Byl z těch všech cizích pů nějaký rozdivočelý - chtěl si s nima hrát a já mu to ne a ne dovolit. Tak jsem ho každou chvilku okřikovala, ale bylo mi to prd platný. Viděla jsem dnešní den jako velkou ostudu, protože ostatní pejsci mi připadali naprosto v pohodě ( že by se znali ?). Na takovéhle akci jsme byli poprvé a na první pohled to asi bylo vidět. Většina účastníků totiž měla buď křesílka nebo deky a nám za chvilku bylo jasné proč. Kolem 10 h. začal program. Nejdříve nasoupili voříšci do 40 cm, pak nad. Bedlivě jsem sledovala co s pejskem kdo dělá. Nejvíc mě zajímalo, jestli se můžou používat pamlsky. Měli je skoro všichni. Po kategorii psů bez PP do 40 cm jsme nastoupili my. Už v průběhu předchozí kategorie mi bylo jasné, jak velká konkurence v naší kategorii bude. Do výstavního kruhu jsem s Boonem nastupovala s absolutním klidem, protože to byli tak nádherní psi, že jsem nám nedávala absolutně žádnou šanci na úspěch. Moc hezcí byli dobrmani a stafordi. Zastoupení plemen bylo opravdu pestré: něm. boxer, bullmastif, bern. salš. pes, kokršpaněl, vipet, NO, bullterier, žlutý a černý lab. ret., irský setr, rhod. ridgeback, celkem 17 psů. Měla jsem obavy, aby se Boon s někým nepustil do křížku, ale najednou byl jak vyměněný. V průběhu předchozích kategorií se totiž udělalo hezky, ale až moc, a na Boonovi už začala být vidět únava z předchozích 2 dnů ( nacvičovali jsme obranu ). Vzhledem k tomu, že nás vystavovatelů bylo hodně, stáli jsme ve tvaru U. Z jedné strany postupovala posuzovatelka Šimona Drábková a zapisovatelka a z druhé strany pořadatel pan Dvořák s mikrofonem. Každý totiž představoval sebe a svého hafana. Když na mě přišla řada, pěkně jsem se zadrhla. Ale to se občas stane každýmu, ne? Když k nám dorazila posuzovatelka trnula jsem, aby na ni Boon nevyskočil - to totiž dělá skoro pravidelně a na každého( blbý zlozvyky se těžko odnaučují). A nic - nebýt mi to blbý, tak překvapením otevřu pusu. P. Drábková ho pohladila, zamrskal ocsem, koukla mu do uší a na zuby, hladila ho po hřbetě a hmatem kontrolovala kvalitu srsti( ta se podle jejího výrazu jevila jako velmi dobrá ). Ještě výstavní postoj a  Boon si vysloužil 1.  Byla jsem spokojená. Když takhle obešla všechny pejsky, jednotlivě jsme předváděli klus psa. To Boon zvládl v pohodě, ale ty obraty byly strašný. Pak už se z každé kategorie vybralo 5 nejlepších a z nich se určovalo pořadí. Když jsem v naší kategorii uslyšela č. 34 (což bylo naše), srdíčko mi jen poskočilo. Vystřelila jsem jak raketa - co kdyby si to náhodou rozmysleli. Spolu s námi byl nominován: NO, dobrman, bullmastif a vipet. Znovu se hodnotila povaha psa, srst a klus. Sama posuzovatelka říkala, že je to pro ni těžké rozhodování, protože psi v této pětici jsou prý bez chyby a její vylučovací metoda ( povaha, srst, klus) prý v tomto případě selhala. Přesto jsme se umístili na 3. místě ( HURÁ !!! ), na druhém dobrman a na první místo náleželo vipetovi. Oceněním pro nás byl pohár, diplom a 3 kg pytel granulek. Následovalo fotogafování a obrovská pochvala Boonovi. Matěj za námi letěl s velkou radostí, že se málem přerazil. A to už nám přišla pogratulovat místní kamarádka Karolína Klusáčková s Bebe (šeltie) a Wendy (hovawart). Boon konečně dostal plnou misku granulí ( měla jsem strach, aby se mu při předvádění nechtělo kadit). To už i nám začalo kručet v břiše a tak jsme vyrazili na párek v rohlíku, Kája a Matěj samozřejmě na ledňáka. A to už začínaly vedlejší kategorie Voříškiády - nejmladší vystavovatel, největší a nejmenší pes, nejvzdálenější vystavovatel ( ten byl až z Nitry), podoba páníčka a psa, dítě a pes, pes šikulka, pes veterán a až úplně nakonec nejlepší maska. Ještě, že jsme vydrželi, protože to opravdu byla sranda. Objevil se mj. krotitel a jeho tygr, Hotdog, Bob a Bobek, flašinetáři, Křemílek a Vochomůrka, školačky a naprosto úžasná byla mamina s miminem. Tou maminou byl chlap a tím miminem ten nejvěší pes Voříškiády dobrman (měl 74 cm v kohoutku), kterému k dokonalosti nechybělo vůbec nic, protože v tlamě měl dudlíka. No nachechtali jsme se pěkně. Bylo nad slunce jasné, kdo že si zaslouží 1. cenu za nejlepší masku - mamina a mimino. Byl to super den a pěkně jsme si ho jako rodina užili. Jó a málem bych zapomněla - vzhledem k horku se mi Boona trochu zželelo a tak jsem mu dala svého nanuka. Jenže Boon udělal chlamst, chlamst a sežral mi nanuka i s dřevěnou tyčkou. Kysličník jsem neměla a tak jsem to po konzultaci s Dvořákovými a jedním záchranářem nechala být. Je totiž fakt, že během dne Boon na zahradě sežere tolik dřeva a nikdy  se mu nic nestalo. Jen škoda, že jsem mu ten nanuk dala až skoro na konci Voříškiády, mohli jsme se s tímto kouskem zůčastnit O nejlepšího šikulku... Z Voříškiády budou i fotky, ale ty musím trochu upravit, protože převážně fotil Matýsek ( alespoň neměl čas na lumpárny).
 
22.05.2009 Dopoledne jsem mamce pomáhala s koláčema ( já jsem na pečení antitalent ) a dělala jsem s sebou guláš. Matěje jsem vyzvedla z družiny dříve, aby si stihl napsat úkoly. Rovnou z družiny jsme ještě museli s Boonem dojet k veterináři, protože už druhý den ''sáňkoval''. Věděla jsem, že to něco znamená, jen jsem si nemohla vzpomenout co. Jen nás pan Potocký zahlédl před ordinací, tak se s úsměvem na tváři ptal, co sežral tentokrát... Při prohlídce zjistil, že má ucpané žlázky v řitním otvoru - prý je to Boonův parfém ála Channel. Ošetřil ho a už jsme mazali domů, napsat ty úkoly. Jenže Matěj se moc těšil na Obalovnu a tak u toho dělal všemožné kraviny, jen aby zdržoval. Když jsme šli nosit věci do auta nebe za námi bylo hodně zamračené a zvedal se docela silný vítr. Myslela jsem si, že by jsme tomu mohli ujet. Jenže ještě ve Světlé začalo pršet. Kvůli Boonovi jsem nechala stažené okýnko, aby se chudinka v autě neudusil. Bylo hrozný dusno. Po ujetí asi 5 km začalo to správný peklo. Pršelo tak hodně, že stěrače nestíhali, takže jsem jela 50 km/h a vítr dílo zkázy dokonal. Cestou jsem málem vjela na silnou větev, která ležela na silnici. Naštěstí si jí Máťa zavčasu všiml, takže jsem stihla zabrzdit. Mezi Humpolcem a Pejrem to bylo ještě horší. Ve vyjetých kolejích se držela voda, takže i když jsem jela pomalu, tak to s námi pěkně házelo. Když jsem náhodou chvilku viděla před sebe tak nás nahodilo auto jedoucí v protisměru. Taky se jednou zablesklo přímo před autem a jen co blesk zhasl, ozvala se obrovská rána a auto se jen zaklepalo. To jsem měla pěkně nahnáno. Boon to ze mě cítil, takže kňučel a Matějovi taky nebylo do smíchu.  Za Pelhřimovem už bylo úplně sucho a krásně svítilo sluníčko. Naštěstí jsme dojeli v pořádku. Jen když jsem vylezla z auta tak pěkně smrděly brzdový destičky. Vybali jsme věci a donesli jsme koláče. Všem moc chutnali - mamka je na pečení skvělá.
        Když už jsme byli všichni, šlo se na obrany. První kolečko bylo hlavně o tom, aby figurant Jiří Poukar zjistil, co který pes již umí. Ve druhém kolečku už jsme s Boonem nacvičovali vyštěkání. Z počátku skákal na figuranta, ale za chvíli pochopil, že u toho má zůstat na místě. Jen vyskočení do vzduchu při vyštěkání v sedě si jaksi ani jednou neodpustil. Ve třetím kolečku Boon kousal na rukáv, ale bylo to pro něho něco nového, takže když si ho odnášel jako trofej padal mu z tlamy. Však i klín, co jsem mu koupila je na něj moc tvrdý, takže mi je k ničemu. Měli jsme s sebou foťák i kameru. Foťák po pár snímečcích zkolaboval, takže nás fotila Lenka. Natáčení jsme nechali až na druhý den, protože by se natáčelo proti sluníčku. Večer chlapi rozdělali oheň, opékali jsme buřty a popíjelo se vínečko. Po půlnoci nás naštěstí vyhnal déšť. Proč naštěstí? Když mě Boon před 6 h začal otravovat, vzala jsem ho vyvenčit. Může říct, že jsem jí ještě měla pod kůží. Pak jsem se ještě na chvíli zavrtala do spacáku a na snídani jsem už dorazila OK. Kolem 9 jsme šli zase na obrany. Bylo hezky, ale foukal studený vítr. Tentokrát už mi nácvik natáčel Ivan Klusáček, takže až to dám nějak do kupy, dám to Boonovi na stránky. Po nácviku si s námi pan Poukar sedl a chtěl vědět jaké mám s Boonem plány. Prý je dobrý, že je vidět, že ho to baví a že by byla škoda toho nevyužít. Vzhledem k tomu, že na podzim budeme dělat zkoušku ZPU 1, doporučil mi , abychom se při nácviku obran připravovali na konkrétní zkoušku tedy na ZPU 2. Bohužel nemáme možnost pravidelně ''kousat'' a abych s ním někam dojížděla, to si nemůžu ( alespoň teď , když je Pavel bez práce) finančně a ani časově dovolit. Snad to časem nějak vyřeším, protože by mě to mrzelo. Mě to totiž taky hrozně baví.
        Odpoledne se už dělala jen poslušnost. Ve dvojici jsme byli s Lenkou a Chazarem ( to jsou naši pravidelní parťáci na zkouškách) a zkoušeli jsme cviky na ZPU 2. Pro Boona bylo nejtěžší pochopit zůstat stát na místě. Ale díky Ireně už vím, jak cviky postupně učit. Snad se to časem poddá. I když pro mě je prioritou poslušnost ZPU 1, tak nějaké zpestření v podobě nového cviku neuškodí. Pak už jsme se s Matějem šli sbalit. Vždy zůstávám až do neděle, ale to už musíme být v  Polné na Voříškiádě. Boona jsme doma vykoupali, aby byl fešnej. A taky aby si odpočinul, protože byl hrozně unavený a kde jinde by si líp odpočinul než doma.
 
 
21.05.2009 Už se začínáme chystat na výcvikový víkend s obranou. V nácviku obran už máme zase větší pauzu, tak jsem na Boona zvědavá. Tentokrát jede s námi i Matěj, doufám, že nevyvede žádnou lumpárnu.
 
14.05.2009  Boon dneska zase řádil. Před polednem jsem se chystala do práce a šla pozavírat okna, protože začalo pořádně pršet. To co jsem uviděla na zahradě mě vytočilo na maximum. Po zahradě se válely prázné truhlíky ( místama jen jejich části), na pěkně upraveném trávníku rozsypaná hlína, na terase rozházené cosi co hodně vzdáleně připomínalo řeřichy. Ten rošťák si zase našel nějakou cestu na zahrádku, kterou máme ohrazenou dřevěným plotem (1,3 m vysokým), aby tam Boon v naší nepřítomnosti nedělal paseku.  Myslela jsem, že ho přerazím, protože mi totálně zlikvidoval 3 ze 6 truhlíků řeřich, které jsem měla na terase. Tím, že jsem do práce letěla na poslední chvíli, jsem mu nestihla ani ''na oko'' vynadat. Ono by to stejně bylo bezpředmětný, protože jsem ho nechytla při činu. Ale až já ho nachytám, tak mu pěkně od plic vynadám...
 
13.05.2009  Dnes jsem měla skvělou náladu - byla jsem totiž po dlouhé době s Boonem na stopě a udělal mi velkou radost, o kterou jsem se s Vámi chtěla podělit. Jenže místo zadání websnadno jsem zadala tyto stránky a ještě ke všemu jsem je zadala do vyhledávače ICQ. Jako výsledek hledání se mi 3x objevil odkaz na moje stránky a to v inzerátech ( Bazoš.cz) na prodej štěňat. Už mi totiž chodí e-maily se žádostí na labradoří štěňátka, která nemáme. Já si myslela, že je to tím, že jsem u Auřiných štěňátek nenapsala, že se jedná o Hovíky. Už jsem napsala žádost o zjištění majitele inzerátu. Těmito stránkami jsem jen chtěla dát vědět, jak skvělého mám psa a jaké báječné chvíle s ním prožíváme a ne aby podporovaly prodej štěňat pro nás neznámých i když stejného plemene.  Jsem z toho hodně zklamaná. Každý si přeci kupuje pejska za nějakým účelem. A jak si ho vychová a jakým aktivitám se budou společně věnovat přeci záleží ( podle mého názoru)  na majiteli. Plemenná příslušnost v tom sice hraje roli, ale rozhodně ne tu hlavní. A to, že se s Boonem věnujeme základní poslušnosti, by měl každý zodpovědný majitel psa dělat taky!!!
 
10.05.2009 Boon zase perlil. Dopoledne sebral mému taťkovi klíče. Sice je hned pustil, ale když si je taťka vracel na místo, tak zjistil, že tam nemá mobil. Boon na nás koukal jako že nic a tak se šlo hledat. Mobil jsem našla a taťkovi říkám jak byl Boon opatrný, že na něm není ani škrábanec. Jenže ten se naštval, protože ten mobil byl prý v pouzdru, ve kterém měl zapíchnutou jehlu (jako kaktusář jí tak má pořád při sobě, protože má bodlinek plné ruce). Rozeběhlo se tedy velké pátrání po pouzdru. Asi po čtvrt hodině jsem už chtěla jít pro kysličník (myslela jsem totiž, že ho Boon sežral), ale naštěstí Pavel hlásil nález. Pouzdro bylo celé, ale jehla nikde. Boona jsem sice prohledala, jestli jí nemá vraženou v tlamě nebo v tlapkách, ale nic. Hledat jí na zahradě nemělo smysl. Budeme doufat, že v nejhorším případě si ji někdo z nás vrazí do boty.
 
Taky jsem aktualizovala sekci Různé. Tak se mrkněte, snad se pobavíte. Nejvíce jsem se nasmála u : Muži a psi jsou jedno plemeno!
 
08.05.2009  Tak jsme zase měli (díky Boonovi) veselo. Ráno jsem plela na zahrádce a Boon vedle mě ležel jako vždycky. Najednou vyletěl jako když do něj střelí a rovnou ke hromadě složeného dřeva. Hrozně štěkal. Myslela jsem si, že se lekl, protože soused zrovna startoval náklaďák. Zavolala jsem na něj a najednou vidím, že směrem ke mě tryskem letí kočka. Přeběhla přes naše pařeniště, které bylo přikryté balkonovými dveřmi z paneláku. Kočka je lehoučká, taže jí to uneslo, jenže Boon jak za ní mazal, tak na ty dveře vletěl taky. Samozřejmě, že to pod jeho 27 kily prasklo. Naštěstí běžel tak rychle, že tu druhou menší plochu přeskočil. Okamžitě jsem vyletěla - lekla jsem se jak sklo praskalo. Měla jsem strach jestli se vážně nepořezal. Prohlídla jsem ho a naštěstí to odnesl jen jeden polštářek na zadní tlapičce. Za Matějovi asistence jsme mu ránu vyčistili kysličníkem a zavázali. Nejdřív s fáčem nechtěl chodit, ale zvyknul si. Trochu kulhá - je vidět, že ho to bolí. V neděli na cvičák nepůjdeme a nechám ho v klidu dokud se to zahojí. O zážitky s ním opravdu nemáme nouzi. Minulý týden bylo nádherně, tak jsme grilovali masíčko. Boon byl naprosto v klidu, nijak neloudil. Po jídle jsme vše (kromě ohně, který ještě hořel) uklidili a šli zalévat zahrádku. Po chvilce ke mně Boon přišel a jak to někdy dělá, pil rovnou z hadice. Kouknu něj a řikám mu, kam strkal ten čumák, že je samý pyl. Po bližším prozkoumání to ale žádnej pyl nebyl. Ten bambula asi strkal hlavu do ohniště, kam kapala štáva z masa a měl všechny chlupy nad očima opálené. Dokonce měl ožehnutého i pankáče, co má mezi očima. Tak jsem vzala nůžky a pěkně mu to všechno ošmikala. Byl to boj, protože šermování nůžkama kolem očí se mu nelíbilo. Dopadlo to ale dobře. Na první pohled to na něm není moc znát, ale na ten druhý už si každý všimne, že nemá žádné obočí. Bez toho obočí má divný výraz, takový zlý. Jsem zvědavá, jakým dalším kouskem nás zase překvapí. Teď už se tomu jen smějeme, ale vždycky když k něčemu dojde,tak mi do smíchu moc není.
 
25.04.2009 Konečně jsem našla fotku Boona v tílku, ve kterém chodil po operaci na procházky. Našla jsem ji na staré SD kartě do mobilu. Mrkněte se zde
 
20.04.2009  Odpoledne jsme se s Matějem a s Kájou šli podívat k Janě na Auřina štěňátka. Byla moc roztomilá. Víc jak 7 štěňat najednou se mi bohužel nepodařilo vyfotit. Foto zde
 
17. - 19.04.2009 Naše cesta na Obalovnu byla strašná. Myslela jsem si, že tam nedojedeme. Do nedávna jsme totiž auto neměli a tak Boon na jízdu autem není moc zvyklý, takže byl nervózní a kňučel. Po příjezdu všech účastníků výcviku proběhla socializace. Měla jsem co dělat Boona udržet - byly tam totiž 3 fenky, které měly těsně po hárání a 1 hárání končila. To bylo pro mého milovníka něco.  Navečer jsme si povídali o základech stopování.
 
V sobotu ráno se šlo na stopy. Stopu jsem našlápla na ozimu ve tvaru L ( místo lomu oblouček), 80 kroků dlouhou, 3 předměty a pamlsek v každé stopě.  I po 40 minutách čekání Boon celou stopu prošel hodně svižným tempem, jen u předmětů přibrzdil, aby se '' nažral''. Se zalehnutím se jaksi neobtěžoval a tak jsem mu musela pomoct. Během dne se cvičila poslušnost podle zkoušky RH-E. Boon si pomalu zvykal na přítomnost fenek, ale fakt pomalu. Když k nim byl otočený zády tak to docela šlo, ale jinak na ně mlsně koukal a ty zvuky co vydával... Při dlouhodobém odložení mu rušičky dělala Asta ( té končilo hárání) s paničkou, které několikrát procházeli v těsné blízkosti okolo něj. Kňučel, ale zůstal ležet na místě. Byla jsem naprosto spokojená. Pravidelně totiž dl.odložení trénujeme, protože ještě před půl rokem nám tento cvik dělal velké problémy. Součástí cviků byla i střelba, která Boonovi absolutně nevadí. Co se týká chůze u nohy stále si držel onu půl metrovou vzdálenost a v obratech za chůze je pomalejší, bez zvukových povelů je to ještě horší. Překážky zvládl dobře. S přivoláním mně příjemně překvapil - sice si musel pár místeček očuchat, ale přišel. V podvečer někteří účastníci předváděli jak mají správně vypadat cviky na zkouškách ZOP a RH-E. Pak následovalo opékání buřtů a tak vínko a veselé příhody na sebe nenechaly dlouho čekat.
 
Nedělní výcvik opět začínal stopou. Pro Boona měla být složitější - na oranici, rovná, 200 kroků dlouhá, 5 předmětů, pamlsky nepravidelně, 45 minut stará. Boon byl na stopu hrozně natěšený, ale to čekání ho pravděpodobně otrávilo a podle toho to taky vypadalo. Šel vedle stopy, které se držel jen když cítil pamlsky. Zajímalo ho všechno okolo jen ne ta moje stopa. Jediné pozitivní bylo, že u některých předmětů zalehával. Po stopách se ještě procvičovala poslušnost ve skupině. Také jsme si vyzkoušeli přímé vyhledání osoby s vyštěkáním.  Nějdříve jsme psy museli rozštěkat. Pak Boon po povelu ''hledej'' letěl za ležící Alčou úplně kosmickou rychlostí, taže si zakrývala hlavu, aby jí neublížil. Nejprve na ni jen dorážel, ale když mu ukázala pamlsky tak se roštěkal. Po pár pokusech už ji vyštěkával bez dorážení. Nechala jsem Boona odpočinout (skoro hned v kotci usnu a spal jako dřevo) a mezitím jsem šla balit věci na cestu domů. Než jsme se vydali na cestu, tak jsme si ještě udělali krátkou poslušnost při střelbě. Domů se mi jako vždycky nechtělo, ale na Boonovi už byla vidět únava. Však taky cesta domů proběhla v klidu. Těším se na další výcvik, který bude už v květnu a bude zaměřený na nácvik obran. Už bude teplejší počasí a tak s námi pojede i Matěj.
 
16.04.2009  Tento týden jsme na stopě byli jen včera. Tak nějak nestíhám. Už se začínám balit - zítra jedu s Boonem na výcvikový víkend na Obalovnu, tak se moc těším. Pěkně vysadím a něčemu novému se zase přiučím. Dobrou náladičku mi trošku kazí počasí - hlásí déšť a ten já moc nemusím. Tentokrát jedeme sami - Lenka s Chazarem mají naplánovanou jinou akci a Jana s Aurou se věnují štěňátkům.
 
12.04.2009  Včera jsme prvně grilovali. Boona jsem odložila, takže to bylo úplně v pohodě.  Sice si občas zakňučel a i když jsem šla domů pro zeleninu tak zůstal ležet na místě. Když jsme dojedli a Boona jsem uvolnila, tak to lítal jak splašenej a jen hledal, jestli někomu něco neupadlo. Jak ale dohořel oheň, tak žral hlínu a popel, protože tam kapala šťáva z masa. Pavel si liboval, jak to bylo v klidu. Oproti loňsku to byl totiž rozdíl, protože to Boon musel být v kotci, kde celou dobu  proštěkal. V té době nebýt v kotci tak by nám všechno sežral.
 
Ráno jsme vyrazili na cvičák. Než začala psí škola tak jsem si udělala nezbytnou poslušnost a šlo se na stopy. S Boonem jsme šli premierově na řepku. To byla změna i pro mě. Při našlapávání stopy jsem nic neviděla, protože řepka měla asi 30 čísel. Doteď jsme chodili na ozim,občas na trávu. Pamlsky jsem dávala nepravidelně a taky pod předměty. Ty jsem měla 4 a dávala je jen na místa, kde bylo trochu vidět. Bohužel. Jsem totiž úplně neschopná si zapamatovat kam jsem je dala, když je neuvidím a tím, že Boon ještě předměty nezalehává, tak bych je už asi nikdy nenašla. Našlapala jsem ji ve tvaru U ( cca 80x40x80 kroků) a jak mi poradila Jitka, tak jsem místo lomů udělala oblouk, aby to pro Boona nebylo zase moc těžké, když jsme na řepce prvně. Boon na stopu vyrazil jako blázen. K mému štěstí byla stopa trochu vidět, protože ta řepka byla polámaná, ale žádná sláva to nebyla. Tak jsem se blbec soustředila na stopu před sebou a ni jsem nepostřehla, že u prvního předmětu vyžíral pamlsky. Došlo mi to až pozdějc. Na začátku oblouku jsem se ztratila. Jitka na mě volala, abych šla podle psa. Během chvilky jsem viděla, že jdeme dobře. Od téhle chvíle to pro mě byla pohádka. Boon šel totiž pěkně v klidu (na krátkém prověšeném vodítku) což to se mu nestává moc často. Předměty nezalehl a tak jsem ho lehce přitlačila k zemi. Po odejití stopy jsem si uvědomila, že mám předměty jen 2 a tak jsem vyrazila je najít. Tam kde Boon vyžíral pamlsky tak tem jsem našla, ale ten druhý už ne. Ten jsem totiž dávala kousek od začátku oblouku,tj. v místech, kde jsem zazmatkovala.
 
09.04.2009 Na dnešek jsme se s Jitkou domluvili, že projedem poslušnost na zkoušku ZPU1, aby viděla, na čem by jsme měli ještě máknout. Nad moje očekávání to docela šlo. Při přivolání se moc nechtěl vzdálit a jen čekal, kdy si ho přivolám. Taky nás docela zaskočilo, že nám Jitka dala povel "Vstaň" a následně "Lehni". Tak to jsme netrénovali, vždy jen ze sedu, takže na mě Boon koukal jako telátko, cože to po něm jako chci. Ještě aport se nám jaksi nepovedl.  Při dlouhodobém odložení jsem se schovala za thuje. Ležel jako přikovanej, ale celou dobu kňučel - asi se bál, že už se nevrátím...A to vedle něj ležel Mercinka, ale ta ho kupodivu vůbec nezajímala. Tak teď už se jen poprat se stopama...
 
01.04.2009 Dneska jsem již po čtvrté za sebou byla s Boonem na stopě. Teda je to docela náročné jak fyzicky tak i časově. Měníme terény a i počasí bylo každý den trochu jiné. Zatím se mi osvědčilo dávat pamlsek do každé stopy, protože když je dávám jen náhodně tak Boon vždycky v místech, kde pamlsky nejsou, hrozně táhne. Lom si většinou prověří, naštěstí se potom vydá správným směrem. No ale se zaleháváním předmětů je to docela bída. A když už zalehne, tak spíš ten první předmět než ten na konci stopy. Snad to častější stopování spraví. Doufám, že mi ten elán vydrží - Boon je na stopy natěšenej a než ji našlápnu, tak se může uštěkat. Dneska tím štěkotem vyhnal srnky z pole, kde jsem našlapovala stopu. Domů se vracíme pěkně unavení, Boon pak zalehne a chrní. Zato my páníčkové místo odpočinku jdeme do práce. No nemají ti psi psí život?
 
22.03.2009 Dnes jsme byli na cvičáku už v 9 h. S Jitkama a Lenkou jsme vyrazili na stopy. Vzala jsem to zase od začátku, protože ta poslední stopa byla katastrofa. Našlápla jsem si rovnou stopu, asi 40 kroků dlouhou, pamlsek jsem dala do každé stopy a předmět na konec stopy. Tentokrát jsem jako předmět vzala ponožky a tak jsem trochu trnula, aby je zase nesežral. Po našlápnutí jsme se s holkama trochu zakecali a tak stopa byla asi půl hoďky stará. Když jsme šli k nášlapu, myslela jsem, že to bude stejné jako minule, protože hrozně táhnul. No ale jen se vydal na stopu tak to docela šlo. Šel pomalejc, i když chvilkama trochu zabral a pěkně vybíral pamlsky.On totiž foukal docela silný vítr a jak byla stopa pro něj starší (chodili jsme většinou čerstvé stopy) tak mu to dalo zabrat. Sice nezalehl předmět, ale já byla spokojená, protože tohle byla naše nejpomalejší a od pamlsků poctivě vyčištěná stopa. Mezitím zkončila psí škola a tak jsme šli procvičit poslušnost. Byl po té stopě už trošku vybitej, tak se o okolí moc nezajímal. Jitka ml. nám ještě ukázala jak nacvičovat revíry a tak jsme šli domů pěkně unavení. Už by to chtělo, aby bylo teplíčko a dalo se trávit venku víc času, jsem po té zimě pěkně zlenivělá. Jinak v pátek Boonova kámoška Aura porodila 9 štěňátek - 8 kluků a 1 holku. Moc gratulujeme a přejemě všem hodně zdravíčka a moc hodné páníčky.
 
16.03.2009  Dnes ráno jsem po dlouhé době vyrazila s Boonem na stopu. Na louku nedaleko cvičáku jsme jeli autem a hned jsem zapadla do bahna, které bylo hned vedle cesty. Našlápla jsem stopu s jedním zlomem a s předmětem na konci. Asi po 10 minutách jsme vyrazili. Byl to děs - sice šel Boon po stopě, ale pamlsky míjel a neskutečně táhnul. Do toho začalo pršet, takže to pěkně klouzalo. Zlom našel dobře , ale předmět na konci stopy nezalehl. Takže pěkně utahaná jsem vlezla do zapadlého auta a doufala, že neurazím výfuk o ten velký šutr uprostřed bahna. Sice jsem vyjela, ale domů jsem přijela s autem jako prase a tak jsem po příjezdu domů měla o zábavu postaráno.
 

 

Vzhledem k tomu, že jsem se odhodlala Boonovi vytvořit internetové stránky až nyní tj. 8.3. 2009 , pokusím se sepsat alespoň některé okamžiky z Boonova dosavadního života.

 

6.8.2007

 V tento den jsme si já, manžel Pavel a náš syn Matěj jeli pro štěňátko do Dolního Města. Chovatel p.Frolík měl 3 pejsky a 6 fenek. Já chtěla pejska. Vůbec jsem netušila podle jakých kritérií bych měla vybírat. Ti 3 pejsci mi připadali úplně stejní, jen jeden se maličko lišil. A to v tom, že mezi očima měl postavenou řadu chlupů proti sobě a vypadalo to, jako kdyby tam měl ‘‘pankáče‘‘. Bylo to na něm strašně roztomilé a tak jsem si vybrala jeho. Když nám p. Frolík radil ohledně krmení a péče o štěňátko, přepadaly mě obavy, zda to všechno zvládnu. Přišlo poslední rozloučení s páníčkem a já brečela jak želva.  Vezli jsme si domů malou 5-ti kilovou čokoládovou kuličku, které jsme dali jméno Boon( čti Bůn).

Vítej doma, Boone!

Na první Boonův týden u nás jsem si vzala dovolenou, aby se po tom, co jsme ho odvedli od maminky, necítil tak sám v cizím prostředí. Doma měl připravený pelíšek, misky, granulky, hračky a obojek s vodítkem. Po příjezdu domů si zalezl v kuchyni pod stůl a téměř okamžitě usnul. Po chvilce jsem ho přendala do pelíšku, kde v naprostém klidu chrupkal až do rána. Už si na všechno nevzpomínám, ale rozhodně mi v hlavě utkvěli všudypřítomné loužičky. Chodili jsme s ním ven snad každou půl hodinu, kde se nic nedělo, ale jen co jsme byli v obýváku nebo kuchyni, už tu byla loužička. První týden jen dělal samé loužičky, všechno okusoval a hodně spal. Týden utekl jako voda a já musela zase do práce. Moje mladší sestra Karolína měla ještě letní prázdniny, takže když jsme s Pavlem byli v práci, dělali Boonovi společnost Kája a Matýsek. Po odpolednách jsme začali chodit na krátké procházky a postupně jsme ho začali brát kam nás napadlo, aby si zvykal na různá prostředí, o která v našem městě není nouze. Snad jediné čeho se bál byly motorky, ale i to jsme časem překonali. Naše procházky mi připadaly jako křížové výslechy. Každý se ptal, co je to za plemeno, jak je starý, jak se jmenuje atd. Stejně jako já totiž málokdo věděl, že labradorští retrívři jsou kromě žlutých a černých také čokoládoví. Na přítomnost obojku nereagoval, ale vodítko se mu moc nezamlouvalo. Protože začal být čím dál těžší a už se dlouho nosit nedal, zkrátili jsme procházky a Boon hezky ťapkal po svých. Říkala jsem si, že přece takové malé štěňátko nebudu pořád přitahovat vodítkem a tak jsem mu tolerovala jeho tahání. A tak mojí vinou patří tahání na vodítku mezi naše slabé stránky. Vzhledem k tomu, že máme docela velký pozemek okolo domu, připravovali jsme Boona na celodenní pobyt venku a v době naší nepřítomnosti i na kotec, protože pozemek ještě nebyl kompletně oplocený. Zvyknul si docela rychle, ale dopolední pobyt v kotci, když nikdo z nás nebyl doma, prokňučel. Vím, že to tam pro něj bylo nudné, ale na druhou stranu velice bezpečné. Dopolední pobyt v kotci jsme mu po zbytek dne vynahrazovali svou společností, hraním a procházkami. Občas mě mrzelo, že Matěj o Boona nemá moc zájem. Jenže Matěj se jen nechtěl nechat Boonem okousávat, ten  měl totiž zoubky jako jehličky a tak jeho přítomnost moc nevyhledával. Ale čas vše vyřešil a teď je Boon pro Matěje nejlepším polštářkem.

Poprvé u veterináře

Vybrali jsme si pana doktora Potockého. Boon se choval naprosto klidně. Nechal na sebe sahat a i prohlídka celého těla pro něj nebyla problém. Pan doktor byl fajn, Boona oočkoval a napsal nám další návštěvu spojenou s očkováním. V té době nás ani nenapadlo, jak často se zde budeme setkávat. Ale to si přečtete až o trochu níže.

Poprvé na cvičišti

Když byly Boonovi necelé 4 měsíce, zdálo se mi, že už je otrkaný až moc a že už by to chtělo, aby uměl trochu poslouchat a tak jsme vyrazili na cvičák. Vyzbrojená pamlsky a potrhlým štěnětem jsem dorazila na místo. Tam nás přivítali a nechali ostatní pejsky, aby se s Boonem očuchali. Pak jsme zkusili pár cviků, ale to byl horor – pamlsky, vodítko, prdlé štěně a já na to všechno měla jen 2 ruce… Boon domů nedošel, protože to máme docela daleko a byl taky pěkně unavený, takže když jsem dorazila domů a dala Boona do pelechu, málem mi obě ruce upadly. Po řádném odpočinku si vzal Boona do parády Matěj a to bych vám přála slyšet tu spršku povelů: ‘‘Sedni, lehni, ke mně, zůstaň, k noze, štěkej…‘‘ a Boon seděl před Matějem, koukal na něj a asi si říkal: ‘‘Jó, tak ty asi budeš ten marťan, že jo?‘‘ Od naší první návštěvy cvičáku tam chodíme pravidelně a od března 2008 jsme členy ZKO Světlá nad Sázavou.

Ach, ty čepice…

Kolem půl roku Boonova věku se mě známí často ptávali, jestli Boon není moc tlustý. No jak by mohl být můj pes tlustý-je to přece mohutné plemeno…Těch pár labradorů, co v našem městě je, vypadalo stejně, tak jakýpak tlustý. V té době jsme už dávno chodili na dlouhé procházky, takže pohybu měl dost. No a tak jsem jeho < xml:namespace prefix = st1 />30 kg vůbec nevěnovala pozornost.

Během ledna a února jsem byla bez práce a tak jsme s kamarádkou Janou a její hovawartkou Aurou chodili často na společné procházky. Janin syn Davídek většinou spinkal v kočárku, hafani spolu skotačili a my s Janou měli čas na brebentění. Když jsem nastoupila do nového zaměstnání, bylo po společných procházkách, najednou jsem na nic neměla čas. A tak když jsme se s Janou koncem dubna domluvili, že zase vyrazíme na procházku, moc jsem se těšila. No a tehdy se to stalo. Byl přenádherný sluneční den a tak jsme vyrazili do lesa, kde byl nádherný vzdoušek. Je tam taková menší tůňka a u ní lavičky a tak jsme zastavili, že chvilku posedíme. Davídkovi se spinkat nechtělo a tak ho Jana vyndala z kočárku a že bylo opravdu nádherně sundala mu i bavlněnou čepičku a položila ji na kočárek. Jenže co ten můj ztřeštěnec vyvedl, nám vyrazilo dech. Přilítl ke kočárku a čepici si odnesl jako nějakou trofej. Na přivolání nereagoval, spíš ho to lítání začalo bavit. Jenže ta čepice mu najednou zmizela v tlamě… On jí prostě sežral! Když se mi ho podařilo chytit, pokusila jsem se mu vyvolat zvracení, ale to nepomohlo. S Janou jsme usoudili, že ji snad vykálí, ale i tak jsme šli domů pěkně vykulené. Jenže 2 dny se nic nedělo. Zrovna jsme šli k veterináři na kontrolu, protože Boon před týdnem močil jen krev. Asi ledvinové kamínky, protože Boon strašně málo pil a tak mu vodu musím lít do granulí. Pan doktor jen kroutil hlavou, co je to naše psisko schopné sežrat, píchnul mu injekci na rozšíření střev a nařídil hladovku. 7.5. jsme šli na kontrolu a čepise stále nikde. Pan doktor se rozhodl, že mu udělá ultrazvukové vyšetření a rentgen a tak jsme se domluvili, že se večer sejdeme v Humpolci, kde pan doktor Pejchal má veškeré vybavení. Když jsem to vykulená říkala Pavlovi, přiznal se mi, že den před tím než sežral tu Davídkovu čepičku, vyskočil na Matěje a z hlavy mu sebral čepici, kterou hned sežral. To už i na mě bylo moc. V 19 h jsme byli v Humpolci a pan doktor Potocký už tam na nás čekal. Hned jsem mu řekla i o té druhé čepici. Ale tato informace už tak důležitá nebyla, zato později se ukázalo, že byla důležitá až moc. Boon na tom byl už tak zle, že se neudržel na nohou a tak hned dostal infuzi a po ní ještě jednu. Za ty dvě hodiny co mu kapaly trošku ožil a pan doktor mu udělal ultrazvuk. Střeva měl úplně prázdná a já trochu začala pochybovat, že ty čepice v sobě má. Když dorazil pan doktor Pejchal a přivezl rentgen, tak na něm také nic vidět nebylo. Moc tomu nevěřil, že by ty čepice v sobě Boon měl, ale pan doktor Potocký byl toho názoru, že tam určitě jsou. No a když se ode mě lékaři dozvěděli, že ta čepice sežraná jako druhá, měla šňůrky na uvázání, bylo rozhodnuto, že se bude operovat. Ty šňůrky by se totiž časem mohly uvolnit do střev a navázat na sebe střeva a to by Boon nemusel přežít. V čekárně jsem umírala strachy, takže když mi po 1 hodině donesli ukázat jednu čepici, spadl mi takový kámen ze srdce, že to muselo být slyšel na kilometry daleko. Ale vyhráno nebylo. Byla to totiž Matějova čepice, ale šňůrky měla ta Davídkova. Po půl hodině byla na světě i ta druhá čepice a já byla neskutečně šťastná, že to pro Boona dobře dopadlo. Když jsem Boona po dokončení operace uviděla, ukápla mi nejedna slza. Na břiše měl 11 stehů, protože čepice byly až v žaludku. Dostali jsme instrukce jak o maroda pečovat a úsměvnou radu, abych mu radši dávala žrát maso a ne čepiceJ S bezvládným Boonem jsme vyrazili domů, bylo už půl hodiny po půlnoci. Boon se probral z narkózy až ráno aneustále zvracel krev a chlupy. Dostával pít vodu a to jen po troškách, aby to zase nezvracel. Další den už jsme mu do vody mohli přidávat výživu v prášku a 5. den po operaci už mohl žrát speciální dietní konzervy z mletého lososa. Boon to všechno snášel velice dobře, ale my s Pavlem jsme už toho měli docela dost,protože 24 hodinový dozor by hodně náročný. Týden po operaci už jsme mohli chodit na kraťoučké procházky a tak kvůli stehům musel mít buď tričko a nebo tílko, aby se mu tam nic nedostalo nebo aby si ty stehy nevykousal. Vypadal jako borec. Párkrát jsem za sebou zaslechla poznámky typu: ‘‘No to je něco, za chvíli mu budou dávat i boty‘‘, tak to mě docela zamrzelo. 10 dní po operaci mu pan doktor vyndal stehy a mohli jsme přejít na domácí vařenou stravu, což pro mě jako paničku krmící svého psa granulemi byl nadlidský úkol. O to vaření nešlo, ale horší bylo vymyslet, co uvařit a aby to pro něj bylo výživné a pestré. Ale přežila jsem to. Boon po operaci zhubnul na 23 kg a od té doby váží maximálně 27 kg. Vypadá mnohem lépe, lehčeji a také je vidět jaké má svaly. Bohužel se od té doby potýkáme se zbarvením. Ještě v létě byl kromě hlavy zrzavý jako liška. Teď už má poctivě zrzavý jen konec ocasu. Na cvičáku si ze mě Leoš dělá srandu, že mu ho určitě přibarvuji. Rekonvalescence byla dlouhá, ale 2 měsíce po operaci už bylo vše ve starých kolejích.

Víkendový výcvik

Na začátku srpna 2008 jsme společně s Janou a hafanama vyrazili na prodloužený výcvikový víkend na Obalovnu. Přemluvili jsme i naši společnou kamarádku ze cvičáku Lenku s vlčím špicem Chazarem, aby jeli s námi. Bylo to o nervy. Boon byl jak z divokých vajec. Aura se hárala a tak středem jeho zájmu byla ona. Naše dosavadní poslušnost byla ta tam, ale když se na to dívám s odstupem času, tak se o poslušnosti moc hovořit nedá. Výcvik byl náročný. Přišlo mi, že všechno dělám špatně. Takové množství informací a jiný způsob výcviku mi bral veškerou moji zbývající energii. Měla jsem velké nutkání se na všechno vykašlat. To nebyly žádné rázné povely, ale takové laskavé, kterými psa k sobě přitáhnete jako kdyby jste byli  šiška salámu. A takové množství pamlsků, které jsme dávali jako odměnu za každou správně povedenou věc, tak to jsem zírala. Myslela jsem, že na Boona to platit nebude, ale když si výcvikářka Irena Bartoňová vzala Boona, tak jsem jen zírala, protože ten s naprosto cizím člověkem, cvakal jak hodinky. Boon byl neustále ‘‘krok přede mnou‘‘ a já jako psovod amatér jsem neměla tušení, že je to jeho obrovským temperamentem se sklonem k dominantnímu chování, což mi řekla až Irena. Dostala jsem rady jak s ním pracovat, abych ten krok byla před ním já. Ireno, chtěla bych ti poděkovat za to nakopnutí a navrácenou chuť s ním pracovat. Doufám, že tě nezklamu, i když mi to asi chvilku bude trvat. Ale já to nevzdám. Jsem ráda, že jsem tě poznala. Zde jsme měli možnost seznámit se s obranou a zároveň vyzkoušet její nácvik. Boona to neskutečně bavilo a hlavně se u toho dost unavil jsem Do té doby jsem nevěděla o ničem, co by ho tak rychle vyčerpalo. Byl jak mílius. Ostatní účastníci výcviku byli taky skvělí, srdcem pejskaři. Večer u ohýnku se probíralo mnoho zkušeností a historek ze soužití se svými čtyřnohými miláčky, tak jsem i já, nováček v téhle společnosti, díky Boonem sežraným čepicím,  pobavila všechny ostatní. No řekněte sami, znáte psa co sežral 2 dětské čepice? Hi, hi…

ZZO

Chtěla jsem si dokázat, že dokážu rad od Ireny náležitě využít a tak jsem se přihlásila na zkoušky, které koncem září pořádala naše ZKO. Pro nás nejvhodnější se mi zdála ZZO    (zkouška základní ovladatelnosti). Ale hned po prvním nácviku v druhé polovině srpna mi spadl hřebínek. To byla katastrofa, a to doslova a do písmene. Boon si prostě dělal co chtěl. Na výcvik, kdy je na place pouze s jedním odloženým psem nebyl zvyklý, protože do té doby jsme cvičili pouze v řadě několika psovodů se psy. A tak se stalo, že jsme začali na cvičák chodit každý den. Přece jen do zkoušek zbýval měsíc a tak byla šance, že se náš výcvik trochu změní k lepšímu. Po týdnu jsem to chtěla vzdát. Naštěstí se naším parťákem na zkoušky stala  Lenka s Chazarem a bylo to o něco lepší. Vzájemně jsme se při výcviku sledovaly a upozorňovaly jsme se na chyby, které jsme po začátku sekaly snad všude. A tak jsem večer usínala s řádem v ruce. Než jsme se nadály byl další týden pryč a za 14 dní už měly být zkoušky. Přivolání – žádné.Také se mi stalo, že ho ¼ hodiny naháněli všichni na cvičišti. Dlouhodobé odložení – bída. Vzteky už jsem byla bez sebe a tak jsem zase sklouzla k rázným povelům. Na Boona to zabralo a snad mě začal i respektovat. I rady ostatních kolegů připravujících se na zkoušky přispěli k našemu zlepšení. Také jsem byla nervózní, že nemám na nic čas – Matěj totiž začal v září  chodit do 1. třídy. Nebýt Pavla, tak i kdybych se rozkrájela, nebylo by mi to nic platné. Pavel mě naštěstí zastal i jako mámu a tak jsme to všichni přežili. Pavle,díky.Bylo nám doporučeno, abychom alespoň 3 dny před zkouškami necvičili. No pro mě to po měsíčním každodenní výcviku bylo nepředstavitelné. Naštěstí jsem to vydržela. Z pátku na sobotu 20.září 2008 jsem nemohla dospat. Byla jsem hrozně nervózní, protože u Boona opravdu nikdy nevím, jak se bude chovat. Ještě ke všemu bylo neskutečně ošklivě a pršelo. Ani jsem nesnídala a vyrazila na cvičák. Ale pěkně okolo celého města, aby se Boon pořádně vyvenčil a po pravdě taky trochu unavil, protože to je pak o malinko klidnější a lépe poslouchá. V parku mi to nedalo a tak jsem ho pustila z vodítka a párkrát přivolala – on vždycky přišel! Tak mě to trochu uklidnilo, ale fakt jen trochu. Jako vždycky jsem byla na cvičáku mezi prvníma, protože kdybych měla někam přijít jen o minutu pozdě, tak by to byla moje smrt. Mezi známými tvářemi jsem se trochu uklidnila, ale jen co přijel pan rozhodčí Nekvapil, tak jsem si nedávala ani tu nejmenší naději na úspěch. Působil na mě totiž strašně přísným dojmem. Při zahájení zkoušek Boon vyskočil na rozhodčího a ve mně byla jen malá dušička, protože jsem věděla, že je to nepřípustné. Naštěstí rozhodčí v jeho chování viděl radost a žádný náznak agresivity a tak jsme mohli pokračovat. Teď něco o průběhu jednotlivých cviků: Přivolání – jen co cvakla karabina u vodítka, Boon byl v čudu. U klubovny totiž někdo baštil párečky a jídlo je pro něj magnet. Na povel rozhodčího jsem ho přivolala ke mně a páni, otočil se na zadních a mastil to ke mně, takže mi bylo úplně fuk, že nepředsedl, ale oběhl mě a sedl k noze, což nás stálo naštěstí jen 2 bodíky. Ovladatelnost na vodítku – to bylo v pořádku až na to, že kromě obratů na místě si Boon ode mě držel 0,5 m odstup (- 2 body). Sedni, lehni na vodítku u nohy – super. Odložení za pochodu vleže – tam byly 2 bodíky dole za to, že nevydržel ležet v poloze ‘‘sfinga‘‘. Aport volný – činku sice přinesl, ale místo odevzdání přede mnou zalehl a začal si s ní hrát, prdlouš jeden. Rozhodčí říkal, že je vidět, že je to ještě štěně( - 3 body). Dlouhodobé odložení – bez chybičky. Speciální cviky – 3x splnil. Pan rozhodčí mi během hodnocení říkal, abych se zaměřila na zlepšení očního kontaktu.  S 51 body ze 60 možných jsme prospěli výborně a já byla neskutečně šťastná. Když jsem svého ďáblíka po poslušnosti odváděla do kotce, brečela jsem jak malá, protože jsem tak dobrý výsledek nečekala.  Naši parťáci Lenka a Chazar dopadli mnohem lépe – byli vynikající. Fotografie ze zkoušek bohužel nemám.

Říjnový výcvikový víkend

Začátkem října jsme zase vyrazili na výcvikový víkend na Obalovnu, kde tentokrát byly prioritou přípravy na zkoušky dle řádu KJ Brno. Po složení ZZO jsem totiž dostala zálusk na ZOP (zkouška ovladatelnosti psa). Říkala jsem si, že když jsme udělali ZZO, že ZOPka bude máček. Ale tenhle víkend mě silně vyvedl z omylu. Boon mně měl opět silně na háku. Já z toho byla absolutně mimo. Laskavé povely opět byly ty tam a já byla zase jako generál. Ty naše stále nekončící problémy s přivoláním – kdybych alespoň věděla, kde jsem udělala chybu. Teda jestli se mi tohle někdy povede napravit…asi je to jen sen. Kdyby alespoň Boon nebyl takový paličák a tak přehnaně nabitý energií – i když hodně lidí říká, že je lepší psa krotit než ho nutit.Domů jsem přijela unavená a zklamaná, že se nám, teda spíš mě, nedařilo. Nesnáším neúspěch. Ten pocit, že nedokážu zužitkovat ve svůj prospěch to, co nás Irena učí, byl hrozný. Jenže mě už zase dochází energie…

ZOP

Na tuto zkoušku jsme se nijak zvlášť nepřipravovali.Cvičili jsme 2 x týdně. Kontrolovala nás Jitka krupičková st.  Poslušnost byla podobná jako na předchozích zkouškách a cvičení v řadě pro nás nic nového nebylo. Jen se změnilo obsazení. Bohužel jsme měli ve skupině berňáka, se kterým se Boon moc nemusel. Den zkoušek 26.října 2008 – Tentokrát už jsem spala klidněji, protože jsem věděla jak takové zkoušky probíhají. Paní rozhodčí Nalezená byla velice sympatická paní. Po zahájení zkoušek jsem se jela podívat na stopy, abych si zkrátila čekání. Pak už jsme šli na řadu: Přivolání – ten hajzlík přišel až na potřetí, protože si musel půlku cvičáku očuchat. Ovladatelnost na vodítku -  byla dobrá, až zase na tu vzdálenost mezi mnou a psem. Ovladatelnost bez vodítka – po pár obratech Boon vzal kramle brankou ke klubovně, kterou někdo jaksi zapomněl zavřít. Přivolala jsem ho až na potřetí, tak jsme si vysloužili nulu. Sedni, lehni, vstaň – tam byl jeden bod dole, ale už si nepamatuji za co. Dlouhodobé odložení – super. Skupinové cviky: ovladatelnost ve skupině – tam v protichodu po Boonovi vyjel ten berňák a Boon se pak na něj pořád otáčel. 5 bodů mínus. Sedni, lehni, vstaň ve skupině – bez chyby. Odložení – super. Chůze po nepříjemném terénu – 2 body dole, protože si tam nechtěl sednout. Přenesení psa – v poho. Celková známka dobře. Z této zkoušky jsem moc dobrý pocit neměla, snad kdybychom ji neudělali, bylo by to lepší. Ale prošli jsme a tak máme vykonané již 2 zkoušky. Možná si říkáte, proč o této zkoušce vůbec píšu, když se nám moc nepovedla. Nemám totiž ráda, když někdo ať už v čemkoli vyzdvihuje jen to dobré a o nezdarech raději mlčí. Vím, že to s Boonem díky jeho temperamentu nikdy nebudu mít lehké. Ale na to, že můj první pes je takovýhle péro, si myslím, že na tom zase tak špatně nejsem. Možná, že se Boon trošku zklidní až se přežene puberta J.

Chesterton Cup – Závod KK Telč dle ZPU 1

Výcvikový víkend na Obalovně na sebe nenechal dlouho čekat a tak jsem začátkem listopadu opět vyrazila. Už jsem si nic nechtěla dokazovat, ale těšila jsem se na lidičky, co tam jezdí a zase se se něco dozvědět. V sobotu se totiž konaly závody a v neděli zkoušky ZPU 1 dle řádu KJ Brno. Ani na závody jsem neměla v plánu nastoupit, ale tak nějak jsme se shodly, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. A taky někdo musí být poslední, tak proč ne já, pokud si to zasloužím. Před závodem jsem přeci jenom byla trošku nervózní. Naštěstí pro nás to bylo beze stopy, protože závodu se zúčastnilo 18 psovodů. Ve dvojici jsme samozřejmě byli s Lenkou a Chazarem a vylosovali jsme si druhé pořadí, takže jsme to měli brzy za sebou. Přivolání – naprosto stejně jako u ZZO - po odepnutí z vodítka byl Boon fuč. Naštěstí po chvilce přišel. Cvik jsme ještě dělali na place. Sice přiběhl hned, ale taky mně hned obešel zase bez předsednutí ( - 4 body). Ovladatelnost bez vodítka – trošku se mi pozapomněl, když něco čuchal na zemi. A zase ta naše vzdálenost od nohy (- 4 body). Sedni, lehni, vstaň – bez ztráty bodu. Štěkání – chvilku mu trvalo než prvně zaštěkal ( - 2 body). Aport volný – opět si hrál, hračička moje( – 5 bodů). Skok vysoký – nula. Je fakt, že tenhle cvik jsme zkoušeli až večer před závody, takže jsem s tím počítala. Skok šplhem – při doběhu mně předběhl ( - 1 bod).  Dlouhodobé odložení, psovod v úkrytu – super jako vždycky. Skupinové cviky: ovladatelnost ve skupině – krve by se ve mě nedořezal. Boon si chodil lážo plážo, tohohle pejska si očuchám a ty mi paničko vlez hezky na záda. Další nula. Sedni, lehni, vstaň ve skupině – ze stoje si bez povelu sednul (- 1 bod). Odložení za pochodu – vždycky zalehnul jenže tentokrát jsem se na povel otočila a Boon stál na místě jako přikovaný. Vydržel to ( - 4 body). Chůze po nepříjemném terénu- bez chyby. Lhostejnost k nárazovému zvuku – v pořádku. Celkem jsme získali 89 bodů a naše hodnocení si vysloužilo 16. místo. Vůbec mi nevadilo, že jsme byli třetí od konce, naopak jsem si ten závod užila. Možná proto, že mi o nic nešlo a že mezi soutěžícími také bylo pár záchranářských psů, což byla obrovská konkurence. Lenka s Chazarem se umístili na krásném 3. místě. Celý den převážně pršelo  takže žádné fotečky nejsou. V něděli se konala zkouška ZPU 1, které jsem se neúčastnila. Bylo nádherné počasí a tak jsem jako nezávazný pozorovatel dělala fotodokumentaci. Byl to skvělý víkend. Další totiž bude asi až na jaře.

Silvestr

Ten jsme s Pavlem, Matějem i Boonem strávili na Obalovně. Bylo to fajn a pro samou srandu jsme půlnoc o 5 minut prošvihli. Po Novém roce bylo počasí ošklivé a my trávili skoro všechen čas doma. Mrzelo nás, že je Boon venku sám a tak je s námi doma. Zvyknul si velice rychle . Kolikrát vystrčí jen hlavu ze dveří a nejde se ani vyčůrat. Jeho nejoblíbenější místo je před krbem, pěkně u teplíčka. V domě může jen do kuchyně a obýváku a do patra nesmí vůbec. Po začátku si občas vyskočil na kuchyňskou linku jestli tam není něco k snědku, ale teď už si to nedovolí. Na gauč taky nesmí.

Další zkušenost

Byla by to fajn, kdyby už byl Matěj trochu pořádný. Ale není. A tak se stalo,že Boon mu sežral froté ponožku. A tak to vypadalo, že si projdeme kompletně vším jako vloni v květnu. Po 5 – ti dnech tj. 16.1. 2009 byla ponožka stále v Boonovi. A to už i já jsem viděla, že to není dobré. Jeli jsme k veterináři Potockému. Ten chtěl Boona ušetřit další operace a tak nám to domlouval v Praze na klinice, kde by Boonovi tu ponožku vytáhli endoskopem. Jenže tam bychom nestihli dojet a další možná návštěva byla možná až za 3 dny. Tak dlouho jsem čekat nechtěla. A tak nám pan Potocký dojednal audienci v Humpolci opět u pana vet. Pejchara. Ten mě  naštěstí s úsměvem hned ve dveřích  sprdnul, že mi minule říkal, že mám Boonovi dávat žrát maso. Boon už vypadal tak špatně, že se rozhodl, že je to jasné a že ultrazvuk ani  rentgen dělat nebude a že se půjde na věc. Píchnul mu injekci na uspání a říkal, že se někdy stane, že zvířata vyzvrací obsah žaludku. Boon stál 5 minut jako socha s předkloněnou hlavou. V té době jsme si s panem Pejcharem povídali o úchylce, kterou ten můj pes má a ten se najednou otočil a za chvíli držel 2 dětské čepice – Boonovi čepice. Prý je tenkrát vyprali a uschovali si je jako raritu. Myslely jsme, že se uchechtáme, byla tam se mnou totiž ještě neteř Kristýnka. Boon začal najednou obracet žaludek a za chvíli byla ponožka na světě. Měla jsem obrovskou radost. Pan doktor mi na to řekl, že kdybychom jezdili častěji budou mít brzy výbavičku kompletníJ.  Vyrazili jsme i se spícím Boonem domů, všichni šťastní, jak dobře to dopadlo.  Už jsme byli pár bloků od domu, když se Boon probral. Chtěla jsem ho uklidnit a dala k němu ruku. Jen jsem slyšela jak něco křuplo,obrovská bolest a udělalo se mi zle. Boon se mi zakousl do ruky. Držel mi ruku snad 20 vteřin a vůbec nechtěl povolit. Druhou rukou jsem se mu snažila otevřít tlamu, aby povolil stisk, ale moc to nešlo. Pak povolil sevření sám. Zase usnul.  Ale to už jsem ho v šoku držela za stahovák a z ruky se mi řinula krev. Kristýnka byla vykulená, bylo mi líto, že u toho musela být. Naštěstí seděla na místě spolujezdce – dostatečně daleko ode mne a Boona. Po příjezdu domů mu Pavel nasadil košík a odnesl ho  stále ještě spícího domů. Přivázal ho na vodítko ke gauči a valili jsme na Brod do nemocnice. Cestou jsme volali našim, aby šli s Matějem k nám domů a dohlídli na Boona. Na pohotovosti byl konec světa – samé úrazy a bouračka. Po dvou hodinách mě ošetřili. Udělali mi rentgen, zda nemám něco zlomeného. Na palci a ukazováčku levé ruky jsem měla 4 rány každou 1 cm hlubokou. Rány mi vyčistili, potřeli něčím jako je vazelína a zavázali. To křupnutí, co jsem slyšela, bylo jak zajel zub do kloubu na palci. Celou cestu domů jsem přemýšlela, jestli tahle událost nějak změní můj vztah k Boonovi. Ten první den byl hrozný. Na psa jsem se nemohla ani podívat, natož k němu jít – měla jsem z něj totiž strach. Jen díky Pavlovi, který mi stále říkal, že o tom Boon vůbec neví ( což mi bylo taky naprosto jasné) a chodil se k němu mazlit stejně jako Matěj, jsem v sobě vše překonala. Ten pocit strachu z vlastního psa bych nikomu nepřála. Druhý den už to bylo docela dobré, ale ještě po nějakou dobu když zíval a já viděla tu jeho tlamu plnou zubů, mi naskakovala husí kůže. O povinných potvrzeních od veterináře, že pes nemá vzteklinu snad ani psát nemusím. Tam nám veterinář vysvětlil, že se Boon na chvíli probral z narkózy a protože byl dezorientovaný, tak se ze strachu bránil. Díky tomu narušenému kloubu jsem marodila měsíc. Teď už je to všechno v pořádku, jen ten palec ještě úplně neohnu. Díky této příhodě jsem zase o něco moudřejší.

 

A to je do data založení stránek asi tak všechno.

 

Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...

TOPlist